RK Kruh 2003

rádcovský kurz 46. sk. střediska "SFINX"

Pokřiky

I. víkend, 17. - 19.10. 2003,Charašo

Nyní vám stručně popíšu v několika málo řádcích, jak probíhala 1. část této akce, a jestli zdárně přežiju tu další, budete se moci těšit i na pokračování.

Srazili jsme se ve slunečném, ale poněkud mrazivém pátečním odpoledni na Florenci u mezinárodních hodin, na kterých pozorovatel s docela malou představivostí mohl zaznamenat i vrstvičku jiskřící se jinovatky. Dorazili jsme v hojném počtu devatenácti človíčků (těch, kteří se jeli kurzovat) a také nepočítaně kurzovatelů (instruktorů). Ihned jsme byli rozřazeni do 3 družstev. Protože kurz se nazývá Kruh, názvy skupinek s tímto obrazcem tak trochu souvisí - zní: Poloměr, Střed a Obvod. A jak to tak bývá, každá družinka si také vymyslela svůj pokřik. Abychom se ve vlaku nenudili, bylo nám dosti nekompromisně navrženo, abychom začali pracovat na svém časopise - dostali jsme papíry a témata a pište, jak umíte! Už ve vlaku také každé seskupení dostalo obálku již zvenku neskromně popsanou jakýmisi hyeroglify, které se později ukázaly být morseovkou a až mnohem později morseovkou, jejíž písmenka občas dávají smysl, když se vhodně poskládají.

Instrukce obsahovaly název zastávky, na které jsme měli vystoupit a kde naše skupina - Poloměr - strávila ještě 1,5h ve snaze vyluštit alespoň větší část oné osudné šifry.

O dalším průběhu cesty se již nebudu rozepisovat, stačí jen zmínit, že zatímco jsme opakovaně předsouvali pravou nohu před levou a opačně, dohonili jsme další skupinku, od které jsme se již po celý zbytek našeho putování neodloučili. Do pelíšků (realista by to asi nazval spíš stany) jsme se zavrtali kolem půldruhé hodiny ranní.

V sobotu jsme tu větší polovinu dne kurzovali, ale také jsme hráli hry - bylo totiž mírně chladno, mírně pod nulou a všichni - mírně řečeno - omrzali.

Večer nás (kromě leča po Švábsku) čekal ukázkový táborový oheň, u kterého jsme si trošku zakvíííleli a také se hodně zasmáli. Večerka byla ve 22:30, ale mohli jsme ještě setrvat u ohně.

V neděli nás v 7 hodin (ráno!!!) roztomile upozornili, že je čas vstávat, jít na rozcvičku a pozřít svou dávku čehosi, co by se, v případě že by všechny chuťové buňky utrpěly nemírné omrzliny a byly dočasně mimo provoz, dalo označit za krupicovou kaši. (Ale Šváb zato opravdu nemohl a příště už bude vědět, že tohle se sice dá ve velkém množství a na ohni uvařit, ale nedá se to jíst).

Po snídani byla družstva Poloměr, Střed a Obvod přejmenována na USA, Německo a Rusko. Takto označení zahráli jsme si tříhodinovou velkohru zvanou Historie (mám pocit, že se jmenovala 20. století - pozn. red.), při které se hlavně běhalo, skákalo přes potok, padalo do potoka a tak. Následovalo papání a také ještě trocha kurzování, ale ne moc, aby se nám ty naše černé díry nezavařily. Po obědě program plynule přešel do balení a úklidu tábořiště. Pak jsme si lehce nahodili batůžky na záda a vyrazili jsme do divočiny směrem, ve kterém jsme tušili civilizaci...dokonce jsme si ani nezahráli mou oblíbenou hru Dohoň vláček a i bez ní jsme ho hladce stihli. S jedním přestupem jsme se přesunuli až na Hlavní nádraží, odkud jsme se rozešli do teplých domovů, těšíc se na "druhé kolo".*

*poznámka pro pomaleji myslící: toto byla snaha o vtip - rádcovský kurz má název KRUH a kruhu se neodborně říká kolo…

Podkolenka
(24. sk. stř. "Sever")

Otištěno v 39 a půltém Čísle