K mé nemalé radosti zůstalo místo našeho srazu nezměněno - totiž u mezinárodních hodin na Florenci (jiná věc je, že jsem tam ani na druhý pokus samostatně netrefila). To, co se, byť nepatrně, změnilo oproti minulé akci, byla teplota vzduchu, která překvapivě stoupla. Je mi sice již nějakou dobu známo, že osud je vypočítavý a škodolibý, ale takovou zlomyslnost jsem od něj nečekala. Samozřejmě, že tepleji bylo proto, že jsme měli zajištěno pevné ubytování, takže by nám zima téměř nevadila a náš program by nemohla nijak negativně ovlivnit…
Vlakové přemístění proběhlo hladce, z vozu jsme se vysypali až v Doksech, kde se nachází skautská základna, ve které jsme to zapíchli. (Malá odbočka k nenáročnosti cesty: jedna z mých spolutrpitelek se mi svěřila, že již byla psychicky připravena na výsadek a téměř ji zklamalo, že se ho nedočkala…) Jen jsme po příchodu ulehčili zádům a už na nás čekala hra (po celou dobu kurzu se hrálo ve stejných skupinách, jako minule). Ta spočívala v tom, že si každá družina vybrala svou barvu (žlutá, červená, modrá), a v prostoru mezi 4mi svíčkami jsme sbírali papírky své barvy. Ono to vypadá poměrně jednoduše, posbírat papírky určité barvy by dokázalo i docela malé dítě - háček byl v tom, že jsme tuto činnost prováděli za tmy (proto ty svíčky). Na nalezených kartičkách byla různá slova (např.literatura, umění, komunikace, jazyk, normy, zásady správného dvoření, hudba, atd.), naším úkolem bylo pospojovat ty, které k sobě významově náleží. Problém je v tom, že ono souvisí všechno se vším a zdůvodňujte si to!!! Jenže tohle zdaleka nebylo vše; každému družstvu byla ještě podle barvy přidělena podnebná oblast (jinak také podnebný pás)- žlutá= tropy, červená= mírný pás, modrá= oblast věčného ledu. A naším úkolem bylo vymyslet kmen aklimatizovaný pro život v dané oblasti a sestavit pro něj jazyk, stravování, oděv, apod. A také nacvičit krátkou (zato praktickou) ukázku přímo ze života kmene.
A tu se ukázalo, že my - teenageři a zatvrzelí puberťáci - jsme doslova posedlí některými částmi těla. Příslušníci kmene arktických rampouchů (prac. název) se při pozdravu uklánějí zadnicemi k sobě, ale co je to proti tropickému kmenu He-pe-pe, jehož příslušníci v případě, že chtějí někoho ponížit, mu zadnici dokonce nafouknou?!
Se všemi úkoly jsme byli hotovi pár minut po půlnoci (myslím, že 60), a tak není divu, že se nám všem již klížila oka (Češtino, můj rodný jazyku, jak já tě nenávidím)..!
V sobotu ráno jsme se hned po Švábově vydatné rozcvičce (vidíte: když nevaří, tak nás alespoň ničí) pěkně napapali. Na rozjezd jsme měli psychohru s Čapkou: nejdříve nám četla vždy tři oblíbené věci (školní předmět, barvu, jídlo, zvíře aj.) a my je museli přiřadit buď Jobovi, Janíkovi, nebo Čapce, podle toho, jak je známe. Pak jsme podobné údaje napsali o sobě a kolektivně hádali, o koho jde. A to už na nás čekal další program; tři tříhodinové rukodělné bloky, prokládané 3/4hodinovými přednáškami a hrami. Tříhodinovky: práce se dřevem, keramika a malování. Následující program budu líčit v pořadí, v jakém ho podstoupila a zdárně přežila moje skupina - Poloměr.
Nejprve jme měli práci se dřevem a s Česlem. Ten si na nás, šibal, vymyslel vyřezávání vidličky a řezozdatnostní pětiboj. Vidličky jsme bohužel nedodělali, ale pro příště už víme, jak na to. A o pětiboji asi jen tolik: jestli si nejste v řezopřesnostním a zatloukáníhřebíkovém oboru příliš jistí a chcete si napravit sebevědomí, zavolejte - jsem vám k dispozici. Výhru máte jistou! A jaké byly disciplíny? Asi 25cm dlouhý rovný řez (jak čí), udělat za pomoci nože co nejvíc čtverhraných zašpičatělých dříveček z jedné špejle, zatlouct hřebík co nejblíž cíli vyznačeného na druhé straně prkna, zatlučení a vyndání hřebíku na čas a konečně vyříznutí otvoru o velikosti 10tikoruny do kartonu bez použití mince. Pak jsme měli, pro změnu s Česlem, přednášku nazvanou TÁBOROVÉ JIZVY, šlo o to, jak se nehodám vyhnout, na co máme dát pozor a jak můžeme být potrestáni za případné zapříčinění nehody.
Po pauze na oběd nás Manuál obeznámil se základy vnitřní stavby lidského těla a s tím, jak to provézt, když se někomu něco stane. Pak jsme měli pokračování Šíkova povídání o médiích. I o tom, jaké sami používáme a čím se jednotlivé druhy liší. A protože není zdravé pořád sedět, vymyslela pro nás trojice Svíža & Šváb & Jára (označovaní jinak jako 3S: silní, schopní, slitování neschopní) fikanou etapu naší hry: měli jsme z jimi střeženého kruhu odnést co nejvíc polínek. Pak jsme si ještě na 5 min. střelili 7 Dánů a vrátili se zpět do přednáškových síní. Naším dalším programem bylo malování + všeobecné výtvarné tvoření s Janíkem. Snažili jsme se o zhotovení pomůcek na táborovou EH-Architektura (kteréžto téma jsme si sami vybrali).Udělali jsme podkladový papír pro herně bodovací vývěsku, diplom za nicnedělání a účastenské lístky.
Večerní program se skládal z Manuálovy přednášky a deskových her, popř. hraní na kytaru. K přednášce jen tolik: Byla celá o sexu, celá naprosto srozumitelně a profesionálně podaná a mě nezbývá než obdivovat Manuála za jeho umění všechno pěkně do detailu rozebrat…
Při nedělní rozcvičce jsme uspořádali vyhlídkový běh napříč Doksy. Můj tip: kdybychom tak nesvištěli, mohli jsme si prohlédnout a z uměleckého hlediska ohodnotit architekturu tamních domů, což by byla vynikající rozcvička pro naše mozečky. Jenže chlapci zřejmě vědí, že co nemají v hlavě, musí mít v nohou…
Po snídani byla s Čapkou psychohra zaměřená na posílení sebevědomí a již poslední rukodělný blok - tentokrát keramika. Ta skončila 3/4hodiny před obědem - také jsme na programu měli VOLNÝ ČAS s Blankou a Hejkalem. S nimi jsme si popovídali o tom, kolik ho máme, jak ho využíváme a na kolik to splňuje naše představy.
Pak bylo zase jídlo (stojí za povšimnutí, že skauti neustále jedí, pokud ovšem mají co), a konečně námi již netrpělivě očekávaná hra připravená opět teamem 3S, která i s dobou přemisťování trvala skoro 5 hodin. Šlo o to, že jsme ve střeženém území sbírali starožitnosti pro sběratele Svížu (meče, luky, šípy, jehlánky). Potíž byla v tom, že na hracím území byli rozmístěni naši nepřátelé (organizátoři), kteří nás zneškodňovali v případě, že jsme nějaký předmět nesli, ale klidně i bez něj. Mohli jsme je však na chvilku také odepsat ze hry a to stejným způsobem, jako oni nás; každý měl totiž zezadu za kalhoty zastrčený šátek a jeho vytažení znamenalo, že musí jít až ke Svížovi, který ztracený život připsal na konto dotyčnému družstvu. Tímto způsobem se vzájemně zneškodňovali i příslušníci jednotlivých družstev. Po vysbírání předmětů následovala návštěva u druidů, kterým jsme museli položit tak zapeklitou hádanku, aby ji neuhodli. Jako první šlo družstvo s největším počtem nasbíraných předmětů - Střed. To také položilo druidům dostatečně složitou otázku a tím pádem od nich získalo dýku a tím pádem vyhrálo tuto etapu. Pak jsme se, již za tmy, vydali zpět. Večerní program sestával ze zážitků našich drahých vedoucích I našich a proběhl pod názvem SKAUTSKÉ IDEÁLY. Po nich jsme sice původně měli jít spinkat, ale nakonec jsme si ještě trošku zazpívali - vždyť to byl náš poslední společný večer!
No a nakonec pondělí: rozcvička byla (chvála ti, Járo) mírnější, jenže mě už se mírně klepala kolena z všeobecného a zdravovědného testu, který jsme psali po snídani. Ale jeho výsledky se dozvíme až na závěrečném nástupu. Před obědem jsme se každý podle své funkce věnovali určité specializaci (skauti, skautky, vlčata, světlušky) = jaký pro ně připravovat program atd.
Po jídle jsme sehráli psychohru s Hejkalem, při které jsme se zřejmě měli naučit společné domluvě a také prosazování vlastních názorů a uznávání jiných. Sbalili jsme si batůžky, uklidili po sobě a už jsme svištěli na závěrečný nástup, kde jsme se dozvěděli, že kurz udělali všichni ÚSPĚŠNĚ (gratuluju!!!!!) a putovní pohár za EH získalo družstvo Střed. A už honem na vlak a do Prahy.
ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ patří všem instruktorům, kteří nám věnovali svůj čas, a já jen pevně doufám, že mi všichni se budeme se stejnou pečlivostí věnovat svým družinám a budeme se snažit předat jim alespoň většinu toho, co nám předali naši vedoucí a rádcové… A že toho není málo!
Poznámka autora: tento článek jsem smolila bez 4 minut 2 hodiny, ale už jste u konce - BLAHOPŘEJI VÁM! O minulém kurzovním článku Šík jemně naznačil, že není příliš podrobný, tak doufám, že tímto jsem svou chybu náležitě odčinila…a úplný závěr: Prosím, udělejte pokračování, ať mám o čem psát..!
