Pomalu se scházíme u nástěnky. Vedoucí přicházejí jako poslední (jako vždy). Vycházíme směrem k tramvaji a tam nasedneme do tramvaje směrovací k Holešovicím. Po dvaceti minutách jsme dorazili k vlaku. U vlaku nás překvapilo kvantum oddílů. Po dlouhé cestě vlakem a několika nadávkách na Patrika jsme dorazili do Trutnova (Turnova pozn. redakce - taky si to občas pletu) Zde jsme vysedli a šli čtyřhodinový pochod ke stanům. (otázky jako: "Kdy už tam budem?" nebo: "Mě už to nebaví!" byli běžné) Když jsme dorazili ke stanům, tak jsme šli spát. (do stanů)
Noční pochod z pohledu organizátora:
Již za temné noci, nikdo dosud nedorazil-Co se to tam ozývá? Vyběhl jsem s baterkou skrz les na cestu. Co, nikdo? Světýlko! Doběhl jsem k houfu světlušek kolem Mráčka.
- Ahoj, tábořiště je támhle, pojďte.
- Ale my máme ještě tam na rozcestí stany, kde nás vysadilo to auto.
- Na kterym rozcestí?
- Jak je to rozcestí modrý se žlutou.
- U Vyskeře???
(Auto je mohlo vyhodit cca 200m od tábořiště)
- No, tam.
No co, pár stanů spolu s Kuličkou zvládnu odnést, je to asi kilometr, tam jsem hned. Vezmu baťoh a pomalu klušu temnou nocí k Vyskeři. Zvládnu je pobrat všechny?
Hm, asi ne...
Na rozcestí mě čekala obrovská hromada baťohů střežená dvěmi skautkami.
- Zdar
- Ahoj
- Tady má bejt pár stanů!?!
- To auto, co jsme s ním přijeli pomáhá s odvozem baťohů z Turnova a už tu bylo s jednou várkou.
A tak chudáci skautíci si museli nejprve dojít k Vyskeři pro baťohy a místo dvou hodin šli hodiny tři...
V sobotu se konal velký závod, který vyhrál v kategorii skautů oddíl 88. (tedy náš). Večer se konal táborák s vyhodnocením (březový diplom si můžete prohlídnout na stěně klubovny). Pak jsme šli spát.
Jedna ze šifer na kontrole šifrování
Ti větší, kteří u ohně ještě chvíli vydrželi, si vyposlechli vyprávění Manuála a Šárky o cestování aneb (mimo jiné) proč necestovat v Alžírsku autobusem - i když ono člověku stejně nic nezbude.
Z oné cesty si Manuál přivezl vkusný muslimský oděv - popravdě vypadala jako trošku podivná noční košile - ve které provozoval sobotní budíček: Chodil táborovým kruhem a vyvolával islámskou výzvu k motlitbě "Alláááááh akbar". Tento mimořádný úkaz však většina účastníků nedocenila, jelikož byla ještě ve stavu nepříliš bdělém.
Jelikož je dokázáno, že po noci přijde den, tak jsme se dočkali rána. Ráno byl porridge a po porridgi byla velká bitva o vlajky. My jsme nezískali ani jednu vlajku ale ani jsme ji neztratili. Pak jsme rychle běželi na nádraží a vydali se domů.
Všichni zdrávy, nikdo nezemřel a to je konec.
