Obvodní sraz a Praákův memoriál '99

Obvodní sraz, na kterém probíhá Praákův Memoriál (závod hlídek v orientačním běhu a skautských disciplínách (zdravověda, znalost rostlin...)) je tradiční akce vech skautů Prahy osm. Zdálo by se, e tedy nechutně masová akce - ale omyl!!!

Obvodní sraz dle Janíka z Radosti

Vyrazili jsme na dalí - u asi sedmý - Praákův memoriál. Na rozdíl od toho loňskýho jeli asi vichni účastníci ve stejnou dobu stejnym vlakem. Nevýhody toho jsme odhalili u v Praze v tramvaji, kdy jsme stále museli kontrolovat, jestli děti, co jedou s náma, jsou opravdu nae a nebo jestli od nás se někdo nevědomky nepřifařil k dvacet čtyrce. Horí ale potom bylo, kdy se nás vedoucí naivně snaili nacpat do třech vagónů motoráku (ten jeden byla u předem objednaná posila). No nakonec nám dali jetě čtvrtej. Cesta od nádraí do tábora myslim letos neměla ani ten kilometřík - aspoň mě se zdála nějaká krátká. V táboře u byly předem postavený stany (téměř), od nádraí se toti vyslali z kadýho oddílu zástupci se stanama, aby je tam postavili. U nás stavěl Logik, ale spát se v tom dalo.

Ráno: budíček, rozcvička, snídaně, nástup. Na nástupu jsme se dozvěděli, jak poběí jednotlivý hlídky (málem bych zapomněla dodat, e jsme sice s holkama nepočítaly, e letos etě poběíme - chtěly jsme na kontroly, ale Manuál potřeboval tři z nás, abysme s jeho dvěma skautkama udělaly kompletní hlídku, take já, elva a Bára jsme přece jenom běely). My jsme byly a patnáctý - měly jsme spoustu času na to, abysme sehnaly věci typu: polní lopatka, sekera, lékárna... nikdo z nich nechtěl bejt rádce hlídky, hodily to na mě - to neměly dělat! Při startu nám teda strhli nějaký body za chybějící věci, no a pak jsme vyrazily. Na to, e jsme se chtěly na celej závod vybodnout, nám jednotlivý kontroly ly celkem dobře (kromě ifrování). Potom jsme se dostaly na osudovou devátou kontrolu. Morseovku jsme zmákly, to jo, ale kdy jsme se pak daly do hledání desítky (měla bejt u malého rybníka), ly jsme ji hledat asi o kilometr dál. Za to můe právě ten malej blbej rybník, kterej jsme přehlídly! Právě u od devítky jsme viděly velkej Kocelovickej rybník a desítku jsme hledaly u něj. Já jsem byla absolutně přesvědčená, e je to vono, jeho tvar jsem naprosto přesně identifikovala jako tvar toho malýho, a vůbec jsem si byla a nezdravě jistá, e jsme správně. A poté, co jsme přebrodily jeden přítok Kocelovického rybníka, jsme si začaly uvědomovat, e malej rybník ádnej přítok nemá! Pak jsme se teda kousek vrátily a desítku u naly celkem v pohodě. Zdrení to bylo jenom asi hodinový. Pak jsme teda obely asi jetě dvě kontroly a hurá do cíle.

V táboře jsme dělaly oběd a zároveň večeři. Ti, co se do cíle dostali dříve ne my, lépe řečeno vichni, kromě nás tam hráli Hloupýho Honzu. Jeliko já se elvou u jsme to hrály na lesním kursu, prozíravě jsme odmítly se hry zúčastnit v zájmu přeití. Báru jsme moná odradily, jestli ly hrát Jana s Lumpem, to nevim.

Večer byl táborák, jako vdycky, ovem myslim, e jeho úroveň roste spolu se stářím Praákova memoriálu. Pár nadenců hrálo na kytaru, mezi tím se vyhlaovaly výsledky závodu. Skauti vod kluků byli sedmí (tj. třetí vod konce), za to vlčata se dělily o první místo s dvacet čtyřkou. My jsme - to se dalo čekat - byly poslední. Předváděly se různý scénky, který vopravdu stály za to.

V neděli ráno byla na louce me. Potom dopoledne jsme hráli hru... ne ne, nebyla to bitva o vlajky! Tentokrát jsme se přenesli do 17. století a mlátili se vo hroudy zlata, coby lodě v moři. To zlato jsme vozili z neutrálních přístavů do svejch přístavů. Vyhrála Libeň - pětadvacítka (hlavně, e to nebyli Hejkalovci nebo mudlovci, těch je jako psů, a i kdy jsme měli vichni stejně ivotů, byli hodně ve výhodě).

Následovalo u jenom balení stanů, úklid louky, vaření voběda a cesta domů - kupříkladu obzvlá pro mě hodně astná, stihla jsem si jetě ve vlaku v ruce udělat výron. Jinak to vichni přeili ve zdraví a jestli ne, to se ukáe a v pondělí. Světluchám se tam - jestli nekecaly - celkem líbilo.

Obvodní sraz dle Logika z Radosti

Poslední výkend v září se konal ji tradičně Obvodní sraz a opět, i kdy skoro celý proprel, lepí minulého roku. Zábava začala hned při cestě, kdy jsme se ve Zdicích - něco přes dvě stě skautů - měli naskládat do objednaného posíleného vlaku - dvou vagónků motoráčku s celkovou kapacitou asi sto deset lidí (12. bod skautského zákona: "Skaut je skladný"). Natěstí se to nějak nechtělo líbit řidiči a tak jsme museli počkat, ne přivezou z Plzně třetí vagón. Stejná situace se opakovala v Březnici (a na to, e dále měl jet pouze vagón pouze jeden) a tak se znovu čekalo, tentokrát na přepojení vagónů, původně jedoucích do Strakonic. Ty vak měli jinou elektroinstalaci, take nikdo nevěděl, jestli půjdou otvírat dveře... Natěstí to dobře dopadlo, a kolem jedenácté ji byli vi na tábořiti čtyřiadvacítky, která tento ročník pořádala.

Dalí den následoval jako tradičně závod hlídek, nám běela v kadé kategorii jedna hlídka, občas někým doplněná. Tím ovem podobnost s předchozím rokem končila. Kadý, kdo doběhl závod - mhh, to byl medík - vyfasoval do eu porci výborného guláe. Rozhodčím na vzálených stanovitích byl dokonce oběd doneen v táboře předem zanechavích eusech (tedy měl být donesen, ne dovařili druhou várku, byl jsem u ze stanovitě pryč). No prostě jednička.

Hlídky, které zrovna na trati nemolky - v poledne začalo pret - a nehonily body a sekundy, hrály takzvanou úkolovku - ze vemoných úkolů bych zmínil například shánění podpisů lidí, kteří navtívili Konopitě, mají kraasy apod., zjiování názvů vch zúčastněných středisek atd...

Jetě větí úspěch sklidila hra Hloupý Honza, kterou připravili roveřky ze čtyřiadvacítky. Dvojice či trojice se stala Hloupým Honzou a měla zachránit princeznu, kterou unesl drak. V této hře zazářili nai kluci, kdy se jim podařilo princeznu zachránit nejrychleji. Ovem pak měli stejně zklamané obličeje, kdy zjistili, e za výhru nic nedostanou a v záchvatu trudomyslnosti si nechtěli alepoň odnést domů (neoficiální) princeznu - Zlatovlásku z pětačtyřicítky - domů. Kupodivu jí to spíe potěilo ne urazilo.

Zatímco jsem se splou s "Hlou" a "Honzou" (já sem byl "Pý") pachtil za princeznou - a přitom občas prelo - pomalu nastal večer a oheň, tento rok postavený a rozehnutý pětačtyřicítkou, tak jak to tradičně dělají - pagoda, zapálená dle ligy Woodcraft. Během ohně se vyhlaovalo pořadí závodu, letos jsme moc nezazářili, jedinou vyjjímkou byli nae vlčata dělící první místo s čtyřiadvacítkou. Poté proběhlo předání čekatelských diplomů z Čekatelského kursu pořádaného na jaře. Z naeho oddílu se ho (úspěně) zúčastnila Jana a já (Logik). Pak ji následoval program, jak jinak ne "hustí" ne minulý rok, a zpěv a hra na kytaru skoro - opět začalo pret - a do rána, .

Po pár hodinách spánku přiela opět ta straná věc - BUDÍČEK, a hygiena. Hned po budíčku, se kdo chtěl mohl účastnit, poprve na Obvodním srazu, me, kterou slouil v ná obvodní duchovní rádce Jenda Stuchlík. Prelo pořád.

Poté následovala "Velká teréní hra", tentorkát ovem bez vlajek. Ta se brzy zvrhla v boj mezi dvacet čtyřkou, usazenou u jednoho neutrálního přístavu a ostatními středisky, take dost lidí přestalo myslet na hlavní cíl hry - přenést dostatek zlata z neutrálního přístavu do svého - a pouze svádělo urputné bitvy.

Mňo a pak ji jen závěrečný nástup, cesta na vlak, který k naemu údivu nejen přijel, ale měl i čtyři! vagony, a cesta domů. Stručně a jasně - dalí "totální" akce...

Obvodní sraz - kolektivní práce Severních Medvíďat

Seli jsme se jako obvykle na Svornosti, kde jsme si vzaly kotlíky a jiné věci, které nám měly ztěovat cestu. Na Stírce jsme jetě přibrali Ranču a mohli jsme směle vyrazit na Smíchovské nádraí. Tam jsme se potkali se zbytkem "skautského" obvodu a nasoukali jsme se do vlaku, kde měl kadý pro sebe asi 1 metr čtvereční. To se ale změnilo hned ve Zdicích, kde nanás místo slibovaného posíleného vlaku čekaly dva malé vagónky. Myslíme, e vichni, kdo tam byli u vědí, jak se cítí ty nebohé sardinky ve vlastní ávě. Natěstí se nad námi České dráhy slitovaly a asi po hodině nám přistavily jetě jeden vagónek navíc. Zbytek cesty proběhl u v rámci moností přeitelně a tak jsme po mnoha útrapách okolo půl dvanácté dorazili na kocelovickou louku. Vechny stany u byly postaveny - a na jeden - na ná. (Dobrý vtip, ha, ha!)

Druhý den ráno jsme byli násilně probuzeni Frantovou trubkou (vůbec mu to nelo). Po snídani a po nástupu se rozběhly závody a pro ty, co zrovna neběeli, úkolovka. Trasa závodu byla velmi chaoticky postavena mudlou (& spol.), a tak se skoro vichni při cestě ztratili. Odpoledne, po výborném obědě, čekaly na doběhnuví zbytek úkolovky a hra Hloupý Honza, která sklidila velký úspěch.

Večer u ohně bylo spoustu lidí a zima, ale vichni to vydreli, protoe byli zvědavý, jak dopadnou závody. No a jak dopadly? Skautky byly 1., 2. a 4., světluky 2., skauti 1. a 2. a vlčata 1.

V neděli ráno nás opět probudil se svou kvílející, otravnou přítelkyní trubkou Franta. Prelo a byla hrozná zima, ale nám to nevadilo a se zamrzajícím úsměvem jsme vyběhli na rozcvičku. Po snídani vypukla velká námořní bitva. Nae středisko získalo čestné třetí místo. Na závěrečném nástupu se vichni rozloučili a vydali se na vlak. České dráhy se u poučily z pátku a přichystaly nám překvapení - přijely celé čtyři vagónky. Cesta nazpátek byla trochu zmatená. Vichni, co jsme přeili, jsme se rozeli na Stírce vstříc svým domovům a hlavně dalím akcím!