Pětice černě oděných postav stojí kolem rozhořívající se pagody. Volná roucha Kelu splývají s okolní tmou, jen mezi turbanem a zaidhe se v očích odrážejí první plameny. "Bratři, odhalme tváře," ozve se do nočního ticha kel'anthův hlas. Pět rukou se zvedá a spouštěné závoje odhalují tváře pěti bojovníků...
Kel su na'mari edun, Kel Vlčího edunu, roverský kmen 45. pražského střediska Silmaril, byl založen 5. 4. 1997. Příprava jeho vzniku však trvala mnohem déle a praprvotní popud k němu dala trilogie Stárnoucí slunce (Kesrith, Shon'jir, Kutath) americké autorky Carolyn Janice Cherryhové, kterou u nás vydal v roce 1993 Winston Smith. Cherryhová v této trilogii popsala kulturu rasy, jež se nazývala mri, Lid. Každému Domu Lidu, edunu, vládla Matka rodu, she'pan; nejvyšší kastou byl Sen, učenci, odění ve zlatě, a nejnižší kastou pak Kath, děti a učitelé, v rouchách nebeské modři. Rukou Lidu a Tváří, která hledí ven, byla nazývána kasta Kel, kasta černě oděných bojovníků, tvrdých a hbitých válečníků, kteří za žold bojovali v cizích válkách a zprostředkovávali mri kontakt s okolním světem. Právě fascinující kultura mri, spolu s etickým kodexem Kelu i konkrétními obrazy jeho bojovníků nás zaujaly natolik, že jsme se rozhodli založit Kel vlastní, dát tuto ideu našemu roverskému kmeni.
 |
...zákon Kelu platí pro každého, od starších až po nejmladšího z nejmladších. Můžeš být zraněn dříve, než mé učení skončí, stejně tak, jako kdysi já. Ale jestli to máš v sobě, být kel'e-nem, dokážeš přežít. To mi Mistři Kelu kdysi svěřili, když jsem byl ve věku, abych vstoupil do Kelu. Viděl jsem dvanáct z mého Kelu, kteří nedokázali přežít, kteří nikdy nezískali seta'a1, kastovní jizvy. Je možné, že ani ty nedokážeš přežít, že se nemůžeš stát tím, čím jsem já. Kdybych byl přesvědčen, že to nedokážeš, neudělal bych to, co jsem udělal.
Získat však seta'al a stát se tak právoplatným bojovníkem Kelu, není snadné. Tak, jako byli kel'ein (plurál od kel'en - bojovník Kelu) v trilogii zdobeni šesti modrými kastovními jizvami, i nově přijímaný Adept (tsi'seta - nepoznačený) si musí své jizvy zasloužit - šesti zkouškami.
Zatímco první dvě z nich, zkouška hladu a mlčení, jsou jen dvojnásobně prodlouženými variantami (na 48 hodin) dvou ze tří Orlích per, třetí zkouška stejného trvání, samota, je oproti Orlím perům rozšířena - jednu ze dvou nocí strávených na samotě musí Adept probdít na vigilii. Plodem této vigilie má být jednak elaborát o vstupu do Kelu, jeho pojetí a úloze jako celku i jedince v něm, a jednak píseň k větší slávě Kelu.
Čtvrtá zkouška vychází z trilogie - dle kesrithské tradice byl každý ke'len doprovázen svým dusem, ohromným medvědovitým zvířetem s jedovatými drápy a velmi citlivým instinktem. Tak si i Adept musí opatřit svého duse (zpravidla rukodělnou prací). Svou schopnost přežití v přírodě osvědčí Adept pátou zkouškou - rozděláním ohně pomocí vlastní soupravy třecích dřev. Poslední zkoušku, zkoušku bolesti, skládá Adept těsně před svým přijetím do Kelu. Jeho hne'mi-kel (Mistr, zkušený bojovník z řad Kelu, který Adepta připravuje a vede) mu uštědří tři "normované rány laminátovým prutem" a následně jej vyšlehá svazkem (Adeptem vlastnoručně natrhaných) kopřiv - to obé musí Adept snést bez hlesu či známky bolesti (povoleny jsou jen slzy).
Jeho lícní kosti nesly seta'al, trojité šrámy jeho kasty, modře zabarvené a nesmazatelné. Znamenaly, že je plnohodnotným členem Kelu, ruky Lidu. Jako jeho člen byl od límce po vrcholky bot zahalen v absolutní černi a pak černý závoj a turban se střapci, mez a zaidhe, skrývající vše krom jeho obočí a očí před pohledy ostatních, když se rozhodl s nimi setkat; a zaidhe dále měl tmavé průhledné hledí, které mohlo nahradit závoj, pokud propukla prachová bouře nebo rudý Arain dosáhl svého nepříjemného zenitu. Byl mužem, jeho tvář jako jeho myšlenky byly považovány za osobní věc, jejíž odhalení je neslušné v přítomnosti cizinců. Černé roucho siga bylo drženo kolem pasu a prsou pásy nesoucími jeho zbraně, jichž bylo více, a také j'tai, medailony, vyznamenání za služby Lidu.
Součástí života Kelu je kromě vlastní roverské činnosti pochopitelně i stránka rituální -slavnostní ohně s propracovaným rituálem i symbolikou, užívaná terminologie, rozvržení funkcí podle námi dopracované legendy: vůdcem kmene je kel'anth (vůdce Kelu). jehož moc symbolizuje jemu svěřený av-kel, meč Kelu. Druhým v Kelu je daithen'anth (vůdce-bratr), o dohled nad tradicemi, zvyky, archiváliemi a Svátostmi se stará ath'ma-pan. Ceremonie u slavnostních ohňů řídí na rok volený obřadník, o ohně samotné se stará palivec. Každý z bojovníků je patřičně oděn do černého roucha siga a při kontaktu s tsi'mri, ne-Lidmi, má tvář zahalenu závojem zaidhe.
 |
"Říkáme tomu shon'ai," vysvětloval Niun. "Shon'ai je přechod. Ve vaší řeči je to pak přechodná hra, hra přechodu. Zpívá ji Lid, každá kasta ji hraje svým vlastním způsobem."..."Shon'ai hrajeme, abychom si zasloužili žít, abychom cítili ducha Lidu. Někdo vrhá, někdo vrací. Hrajeme, abychom si zasloužili žít. Házíme. Čekáme s prázdnýma rukama. A učíme se být silní."... Hraj, aby sis zasloužil žít. Vrhej svůj život, kel'ene, a chytej ho do svých rukou.Kel 'en, který couvl, jehož oko selhalo či jehož rozum bloudil, neměl pro Dům cenu. Chlapci,dívky a ženy Kathu hráli s kameny, aby se naučili této obratnosti. Ti, kteří se stali kel'ein, hráli potom s naostřenou ocelí. Kel, jehož matky a děti jemného Kathu se smály, když hrály. Ti z kasty Kelu byli strozí a bystří jako motýli. Vychutnávali život, protože ho znali.
