My se nepoučíme.... Když se hledal někdo, kdo by udělal ukázkový tábor v ZOO, přihlásily jsme se jako obvod, že bychom zajistili organizační zázemí tábora. No - a tak, jak již to bývá, když je někdo "nezdravě agilní", jsme dělali (až na pár světlých vyjímek) celý tábor v podstatě sami.
Úkolu jsme se však nezalekli a tak v sobotu ráno stály v ZOO tee-pee, jídelna, latrína, táborová kruh - prostě skautský tábor, jak má být (až na latrínu, ta byla opravdu pouze ukázková - bez zástěny (aby do ní bylo dobře vidět) a bez díry). V plánovanou hodinu pak začal nástup, kde nás Hejkal všechny přivítal, Česlo oznámil co a jak a Lída všechny rozesmála svým výrokem, že jestli nepřestane pršet, tak vyfasujeme bidla a budeme do mraků šťouchat. Leč ani tato výhružka, ni Ušounovo odhánění deště deštníkem nepomohlo a déšť nepřestával, ba naopak ještě zesílil.
 |
Protože louka, na kterém tábor stál (jediné možné místo v ZOO) nepatřila k těm sušším (a na skutečný tábor bych si ji nikdy nevybral), v brzké době bylo na tábořišti místo trávy pěkné bahýnko. Leč ani bahno nás nezlomilo (do největších bahnisek se naházela pokosená trává) a brzy byl program v plném proudu - totání totemu, batika, drhání a korálkování, kreslení provázkem, divadlo, kytara, uzlování, lakrosky.... Pouze "hejbací" program byl velmi omezen, neboť válení v bahně vskutku nepatří k našim oblíbeným zábavám (i když, většina z nás po celodením pohybu v bahně tak vskutku nevypadala a vyskytli se i jedinci, kteří skákali do bahna málem po hlavě...).
Lidí, jak se dalo vzhledem vzhledem k počasí čekat, nepřišlo příliš (dokonce, což nás trochu rozladilo, ani nikdo z našeho ústředí), celkem něco kolem šesti až sedmi set. To nám ovšem nikterak nevadilo, všichni se bavili, program běžel bez sebemenších problémů, ba naopak, zbylo nám tak více volného času :-) a bavili jsme se snad ještě lépe.
K věčeru nás pak ovšem přišla navštívit výherkyně soutěže v Country rádiu - asi dvanáctiletá "Piskorka". Piskorka se mezi námi velmi rychle zorientovala (dokonce si hned začala podávat levou ruku) a zatímco jsme již všichni "rozvazovali" tábor (v celém táboře, s vyjjímkou stolů, které jsme v rozložené podobě přivezli z Červeného Hrádku, nebyl použit jediný hřebík), se s Kvítětem či Poly procházela po táboře a seznamovala s jednotlivými vedoucími.
Táborový den končil perfektní noční prohlídkou ZOO, která byla doplněna perfektním komentářem provázajícího ošetřovatele. Kvítě při ní málem umřela na šok, když na ní vystartovala taková menší, půltunová kočička. No, teda vlastně kocourek. Piskorka šla samozřejmě s námi a prohlašovala, že jí nemůžeme utahat - což se ukázalo jako pravdivé. Většina z nás byla po dvoudením maratónu (v pátek jsme přiváželi materiál a stavěli a v sobotu jsme se skoro ani nezastavili), a tak zatímco Piskorka byla pořád čilá a čerstvá, nám ani zas tak nevadilo, že noční prohlídka zkončila a my jsme se mohli vydat buď do tee-pee na krátký spánek před dobouráním a odvozem materiálu, nebo na poslední autobus domů.
