Toto setkání vůdců z celé České republiky (a nejen, byla zde i výprava ze Slovenska) se konalo již tradičně v Salesiánkém divadle. Sobotní běh přednášek na témata týkající se výchovy, ekologie, psychologie, historie aj. je doplněn setkáním frekventantů všech lesních škol, kursů, vůdcovských kursů apod., ekumenickou bohoslužbou, prezentací nových akcí i možností si zakoupit doplňky ke kroji či skautské publickace.
Seminář vskutku stojí za to - což jsem bohužel zjistil, když jsem tam dorazil na poslední přednášku - a tak je možná škoda, že na něm nebylo zas tolik lidí, kolik by mělo. Myslím že by mu velmi prospělo, kdyby se tu objevilo více mladých nadějných vůdců - trochu jsem se cítil divně, když jsem vstoupil do sálu, a krajní řada sedadel byla zaplněná "šedými šátky". Ale možná se naše "omladina" schovávala nahoře na balkóně. Rozhodně, chcete-li pracovat s mládeží, nenechte si tento seminář příští rok ujít.
Sobotní přednáškový maraton začal poněkud neobvykle ekumenickou bohoslužbou. Sloužil ji P. Jožka Kopecký společně s Milošem Reichrtem, vikářem CČE, který odstartoval celý seminář pěkným zamyšlením nad odkazem J. A. Komenského pro dnešní svět.
Následující přednáška Erazima Koháka splnila očekávání velkého zážitku (O ní více Janík v dalším příspěvku). Pan profesor hovořil o nutnosti změny našeho postoje k přírodě - již ji nelze pouze využívat jako zdroj surovin nebo jako prostředí k romantickým představám o divočině, je nutné převzít odpovědnost za její stav a budoucí vývoj. "Musíme pečovat o svůj vesmírný koráb - planetu Zemi." Ale nezůstalo jen u filosofie - prozradil též, jak ve Spojených státech řešili dopravu na svých zimních skautských výpravách - velké saně s nákladem táhlo šestispřeží světlušek.
Po dlouhém potlesku profesoru Kohákovi nastoupil na podium osvědčený přednášející Petr Hájek - Balú. V úvodu představil výchovné a vzdělávací akce ELŠ, které proběhnou v roce 2000. Protože původně ohlášený P. Jiří Rous s povídáním o romské kultuře a zvycích se omluvil, pokračoval Balú přednáškou o výchově k vlastenectví ve skautském oddíle. Začít se prý dá všude - psaním kroniky, vymýšlením táborových pověstí nebo pátráním, po kom se jmenuje naše ulice.
8. ledna 2000
Docela brzo začala přednáška ,spíš bych tomu říkala milé moudré povídání, Erazima Koháka na téma NÁVRAT K PŘÍRODĚ. Hned v úvodu se dozvídáme, že na Venuši se zapařili. Ovšem my bydlíme na chytré Zemi, která si vymyslela fintu, nahradila čpavek atmosférou, pokryla se porostem a je ZELENÁ. Američani jsou jako vždy o několik kroků napřed - už si všimli, že by bylo záhodno udržet si tu naši zeleň. A proto v Americe zušlechťují kde mohou => průměrný Američan vykácí les, zalije to betonem a nádherné zušlechtěné parkoviště je na světě. Dokonce si to mohou tito ušlechtilí lidé odečíst z daní. Taková práce a takové uznání.
Manželka pana profesora je rozená Američanka a teprve s učí česky.Vytváří nová slova a velice trefně vystihla situaci, když o ní pravila, že je "vodržková". Vzhledem k tomu, že neumíme fotosyntetizovat, jsme obyčejní parazité, jako houby, ovšem ani pro nás ani pro ty houby to není žádná nečestná funkce.
Nemůžeme si dovolit žít bezstarostně jako lidé před tisíci lety. Měli bychom převzít zodpovědnost za náš život na této planetě a snažit se udržet její plavbyschopnost, ktomu ale nestačí pouhé vydávání vědeckých zpráv o našem ničení světa. V těchto zprávách se stejně jenom dočítáme, že naše Země díky přehnojení umírá na nitrátovou otravu a že se vlastně už pěkně dlouho potápíme. Někoho z nás možná uspokojí vyhození několika severoirských katolíků do vzduchu, ale to náš návrat k přírodě moc nezrychlí.
Pan profesor už tak dost pestrou přednášku ještě zpestřuje rychlokurzem češtiny své paní. Na ulici zachlela větu: "Naval žváro, vole!" Doma se jí dostalo překladu do českého jazyka: "Dej mi cigaretu, příteli!"
A máme tu další otázku, která stojí za zamyšlení: "Čím je vlasně naplnění života?" - zřejmě by to nemělo být jen nakupování. Ale náš velký západní vzor - spojené státy Americké - je již delší dobu klasifikován jako nadspotřební společnost. Lidé tam (a bohužel to platí i o jiných zemích jenže Amerika je veliká a dobře se na ní ukazuje) musí mít to, co vidí a ještě víc. Velká inspirace je pro ně určitě REKLAMA.
Víte, že název města 'PRAHA' je odvozen od slova 'pražiti'? My jsme si to ut vypálili! No to je EKOLOGIE, a ještě se tím chlubíme - Pražané.
A teď krátká exkurze do oblasti porodnictví: porodnost klesá s rostoucí gramotností žen a tam, kde se lidi nebojí stáří a smrti. Teď to vypadá, jakoby se pan profesor bál, že vyhyneme. Myslím ale, že je právě naopak. V chudých zemích (na východě, v Africe) chtějí být lidé ve stáří zajištěni, a proto si pořizují hodně dětí. Ve vyspělých státech (západněji) si ženy (někdy i se svými muži) musejí umět plánovat rodiny.Kdyby byly vyřešen problémy spokojenosti, blaženosti a svobody pro všechny lidi, neměli bychom už za co bojovat a proč se hádát.
Opět nahlížíme do slovníku: 'JEDNOVÁLEC' je auto, kde se válí jeden člověk (tlustý válec?). Karel Kanský řekl:"Co není možné demokraticky, to není možné!" takže členům různých ekologických skupin a spolků by nemělo jít o to, zvýraznit sebe, ale určitý problém. Práce ekologických aktivistů spočívá v oslovování veřejnosti. Naše společnost bohužel kouká skrz prsty na každého, kdo vybočuje z řady a hodně nás bolí myslet. Páně profesora rada tedy zní: "Jestli chceme být populární, tak říkejme jen to, co si všichni už stejně myslí." Na druhou stranu je to taky docela dobrá cesta do pekla.
Je velký rozdíl mezi ekologickým aktivistou a ekoteroristou, ten svým jednáním ohrožuje udržitelnost života, je to ten, kdo plýtvá přírodními zdroji. Největším ekoteroristou je VEČERNÍČEK, rozhazuje kolem sebe každý večer hromady čistých papírů a kdo to po něm uklidí?! Potom nasedne do autíčka a všude je plno dýmu a kouře.
Erazim Kohák rád vzpomíná na své mládí a skautování - ovšem otázka na to ho velmi překvapila, zřejmě mu nestačilo jen dvě a půl hodiny hovořit o ekologii. Ja ko dítě ale taky trávil většinu času v přírodě. Na táboření bylo nejnádhernější když po třech týdnech sbalili, sbourali... a odjeli a na louce pak zůstaly jen "fleky", které po pár týdnech zarostou. Malý skutík Erazim jezdil na výpravy pohřebním vozem a v zimě do saní zapřahá dvanáct světlušek.
Po návratu do dětství pak profesor ještě zavzpomínal jak se sbíral suchý chleba pro Stlina. Řekli jsme si definici demokracie. Pro pravý "Hlas lidu" je to: "BARÁK, BOURÁK, PIVO V PLECHU" (demokracie). Hlas lidu nosí cylindr chudých (= baret), modráky a gumáky. Další typický znak Hlasu lidu je to, že si pěnu od piva utírá zápěstím, ne dlaní - pan profesor nám to hned názorně předvede.
Koukám, že jsem napsala sotva polovinu všeho, co jsem chtěla (a to byla jen třetina všeho, co bylo řečeno a co mi proběhlo hlavou 8. ledna 2000 brzy ráno)
