Emi          C        D                      Hmi
1. Šel pouští starý poutník, měl jeskyň slov - svůj dům,
           Ami            Emi                    D
   a jak kráčel, slůvka sbíral a pravdou utřel stůl,
    Emi            C   D              Hmi
   byl všude, ale žádný neznal jeho tvář,
      Ami               Emi                 D
   a každý, kdo o něm mluvil, vypadal jak lhář.

     Ami                              Emi
R: Pravda a lež, on znal ten rozdíl snad jako jediný,
     Ami                             Emi
   když v podvečer svůj příběh vyprávěl
   G
   o suchém chlebu šťastných lidí,
   D                   H7
   o prázdném džbánu, co se stydí
    Emi         Ami      D          Emi
   za ty, jimž víno donášel až k ústům.

2. I u nás jednou spával, sám tomu nevěřím,
   a všem okolo prý dával a smál se u dveří,
   snad dodnes stařec chodí, má hodně nebo nic,
   a všechny za nos vodí, když ukazuje líc.
R:

    Emi                 C   D                    Hmi
3. Vítr dávno v poušti zavál řetěz stop, co on vryl,
           Ami         Emi       D            H7     Emi
   šedou tvář stín zakrýval a k suchému chlebu víno pil ...