E
1. Kdo z vás se, lidi, umí smát, ne málo, ne moc, akorát,
                                 F#      H7
   tak ten se má, achich ouvej, vím, co dím,
            E
   já můžu vám hned vyprávět, co stojí světem tenhle svět,
                                 H7     E
   jen ten se má, achich ouvej, žít je hit.

2. Proto s mírou, vážení, každý chrup ať si cení
   a pozor dá, achich ouvej, vím, co dím,
   kdo zná tuhle zásadu zepředu jako zezadu,
   jen ten se má, achich ouvej, žít je hit.

3. Za krále Ferdy z Medníku žil jistý pekař perníků
   a ten se smál, achich ouvej, vím, co dím,
   až náhodou jel kolem král, pekař se zrovna smál a smál
   a už to zná, achich ouvej, žít je hit.

4. Hned rádci králi hlásili, co děsně přesně zjistili,
   tak se král bál, achich ouvej, vím, co dím,
   "máš, králi, zlou veš v podniku, perníkáři jsi ke smíchu,"
   a už to má, achich ouvej, žít je hit.

5. O kousek dál žil zase švec - mrzout, bručoun a jezevec,
   no žádný klaun, achich ouvej, vím, co dím,
   když mával šídlem, šil dratví, tvářil se jak pop nad rakví
   a už to má, achich ouvej, žít je hit.

6. Zas rádci králi hlásili, co děsně přesně zjistili,
   tak se král bál, achich ouvej, vím, co dím,
   "co máš korunu na čele, netvářil se vesele,"
   a už to má, achich ouvej, žít je hit.

7. Ten smál se moc a ten málo, královi se to nezdálo,
   a už to maj', achich ouvej, vím, co dím,
   teď škrábají se na hlavě, sedíce spolu v šatlavě,
   jó, já to znám, achich ouvej, žít je hit.
8. = 2.