C             D            G 
1. Ten den, co vítr listí z města svál,
         C              D          Emi
   můj džíp se vracel, jako by se bál,
      C          D          G
   že asfaltový moře odliv má
       C            D         E
   a stáj že svýho koně nepozná.
           G                                     D
R: Řekni, kolik je na světě, kolik je takovejch měst,
            Ami                              Emi
   řekni, kdo by se vracel, všude je tisíce cest,
              G                                     D
   tenkrát, když jsi mi, Terezo, řekla, že ráda mě máš,
             Ami                                   Emi
   tenkrát ptal jsem se, Terezo, kolik mi polibků dáš
         D         G
   naposled, naposled.

2. Já z dálky viděl město v slunci stát
   a dál jsem se jen s hrůzou mohl ptát,
   proč vítr mlátí spoustou okenic,
   proč jsou v ulici auta, jinak nic?
R:
3. Do prázdnejch beden zotvíranejch aut
   zaznívá odněkud něžný tón flaut
   a v závěji starýho papíru
   válej' se černý klapky z klavíru.
R:
4. Tak loudám se tím hrozným městem sám
   a vím, že Terezu už nepotkám,
   jen já tu zůstal s prázdnou ulicí
   a vosamělý město mlčící.
R: