Emi          C                  H7
1. Povídá mi ta moje, prej:"Dej si bacha!"
      Emi        C           H7
   a narovná si pásek z hadiny,
            D                           Ami C Fmi
   jestli prej se někdy dotknu nákejch bab,
    Emi             H7
   hubu že mi rozvalí,
      Emi          C           H7
   a za pár minut nato zvoní brácha
      Emi           C          H7
   a za ním ňáký vzdušný holčiny
      D                                    Ami C Fmi
   a říká: když s ním nevobjedu, nejsem chlap,
          Emi                H7
   těhle vosum Mařen z Magdaly.

        G        D            Ami       Emi
R: Ale já přece nejsem jenom tak ňákej "dej sem",
        G        D            A G D      C     Emi
   ale já přece nejsem jenom tak   ňákej ostrov.

2. Někde v patře hrajou věčný hrátky mládí,
   tančí a strop je houští kastanět,
   a přitom tiše šeptá poklopec
   tu velikou lež jako věž,
   jen se směju, ale stejně mi to vadí,
   a ptám se:"Matko, kolik je mi vlastně let?"
   Říká právem:"No, to už není moje věc,
   oblíkni se, nastydneš."
R:

*: Mám rád každýho a milován jsem všema
   a s vojskem sobě rovných překročím
   všechny meze, všechny zákony a cíle,
   všechno dobrý, všechno zlý si ochočím.

*: Ať zvoní zvony na nahatý zemi,
   ať světlomety perou do očí,
   ať každej ví, že přišla moje chvíle,
   ať to každej ví a chystá obročí.

3. Slyším: někde snad se stala chyba,
   někdo zalhal, někdo zapomněl či spal,
   bylo horko, nebo možná velkej mráz,
   a někdo ukrad' peřinu,
   víš, nejsem delfín, ale ani malá ryba,
   a už dlouho nemám, proč bych sobě lhal,
   bude ráno a ty říkáš:"Dej mi čas,"
   a já nemám ani vteřinu.
R:
            Ami      Emi
R: + jenom tak ňákej ostrov ...