D           G          D     Dmaj7
1. Smutný perón, ospalý je nádraží,
    D           G            A7
   na kolejích není žádnej vlak,
            G                   D   Hmi
   jsem tu sám, a to mě trochu zaráží,
       Emi7      A7          D
   a snad pojede aspoň náklaďák.

    D   G            D     Dmaj7
R: Víc takovejchhle nádraží,
    D    G             A7
   víc prázdnejch kolejí,
               G                     D      Hmi
   jsem jak strom, co zůstal v zimě bez listí
      Emi7         A7        D
   a čeká, až ho zjara zahřejí.

2. Píšu ti svý čtyři řádky, drahý můj,
   snad ti na pár neděl vystačí,
   nechci zůstat jak tohle prázdný nádraží,
   tichý, smutný, plný bodláčí.
R:

3. Člověk má mít jednu lásku překrásnou,
   která je jak na obloze pták,
   ty máš dvě, a jednu trochu nejasnou,
   a já mám dost už všech Jobovejch zpráv.
R:
R: