C                         D7
*1: Čím to, zdá se mi, i když žijem na zemi,
                F           Fmi         C
    s hlavou zdviženou moc vyhlížíme vzhůru.

*2: Když letní klekání nás pozve do strání,
    svoje štěstí ryjem na stromovou kůru.

        C          Dmi7
1. Oklamáni lidmi bez citu,
          Emi7      Dmi
   které nezajímá, že jsi tu,
           C                             Dmi7
   a pro vlastní hloupost všechno kolem boří,
             Emi           Dmi7
   doufat chce se nám, že na Zemi
          Emi          F
   zbyde něco víc než kameny
         E7                         Ami Dmi7
   nebo pouště, nad kterými slunce hoří,
    F              Fmi         C
   pouště, nad kterými slunce hoří.

         C                           D7
R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný,
         F              C
   kam jdou, kde čas ztrácí,
         Ami7                       D7
   svůj sen o výšce nad oblaky měl ten, kdo jako dítě taky
          F            C
   sám chtěl výš než ptáci.

2. Uzavřeni v městech po léta
   od míst, z nichž jsme rostli do světa,
   našim dětem někde na dně duše schází,
   když se v noci budí z polosnu,
   námi směrovány do kosmu,
   povídání babek o vodnících z mlází,
   povídání o vodnících z mlází.

R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný,
   kam jdou, kde čas ztrácí,
   zas výš, a zatím tady dole, kde jsou louky, lesy, pole,
   tím hůř své dluhy splácí.
3. = 2.
*1: