D           E
1. Kdo ví, proč mi pořád v uších zvoní,
           G                          D
   jestli dozvím se, kdo na mě vzpomíná.

2. Můj sen, stádo poplašenejch koní,
   možná máma, možná milá proklíná.

         Emi7
R: Jsem na cestě ven a v hospodě zdám se
         D
   jen když končí den, pak zaháním v dálce
        Emi7                                 D
   mý svědomí zlý, co nade mnou s tmou vyhrává,
         Emi7
   jsem na cestě ven a u čáry bílý
        D
   mě skelety aut vezou co chvíli
    Emi7                                    A
   na jinej flám a do jinejch míst, nežli znám.
3. = 1.

    Emi7                                 A7
*: Co už jsem zkazil a co rozmetal jsem zas,
        D
   to stěží napravím,
     Emi7                                      A7
   všem blízkým ublížit co nejmíň chtěl bych včas,
   Emi7                 A7
   i když se léta nesnažím.
4. = 1.
R:
5. = 1.