E                                     A
1. Když jsem měl bratru asi tak pět a půl let,
     H                              E
   zdál se mi vážně velice prostý svět,
                                       A
   táta s mámou přáli si někoho ze mě mít,
    H                                  E
   já ved' si svou: bude ze mně kouzelník.

                 E(E,F)         A(A,Bb)
R: Co račte si přát, já splním rád,
                   H(H,C)              E(E,F)
   snad chcete-li létat či se u moře hřát,
                                A(A,Bb)
   co račte si přát, já splním rád,
      E(E,F)            H(H,C)        E(E,F)
   a jakékoliv přání, stačí rukou ukázat.

2. Když po létech přešlo mě stále jen si hrát,
   co kázala mně máma, začal jsem vážně brát,
   dál přišla starost, jaký povolání vlastně chtít,
   jedno znal jsem jistě: nebude to kouzelník.
R:

    F                                     Bb
3. Není to tak dávno, přišel mně můj syn říct:
    C                                               F
   "Ahoj, tak jsem tady, táto, já už vím, čím chci být."
                                           Bb
   Já se jen usmál a zachovat chtěl jsem klid,
          C                                           F
   však překvapil mě tím, že řek', že chce být kouzelník.
        F                 C             F
R: + a jakékoliv přání, stačí rukou ukázat ...