Ami
1. Sednu si na taburet z lýčí
            F
   a ty na postel z nehorázné něhy,
          G
   a to spojení z nás zničí,
         Ami
   tvá tvář je víc než boží
                F
   i v týhle chvíli, která nemá břehy,
              G
   a v tom strachu, kdo koho dřív složí,
            F             Ami
   jak ten pár chromejch koní.

2. Tak marnejch jako záře svící
   na pláň rozdupanou těmi,
   co se milujou jak býci,
   kde se v osudovým třesku
   řítí touhle věčnou zemí
   stáda rozpálenejch mezků,
   nejen pár chromejch koní.

3. Těch, co se věčně choulí k sobě,
   viní kdekoho z tý zimy,
   kdy je v posteli jak v hrobě,
   kdy ti nevinní se vzbouří
   a ti vinní se vzbouří s nimi,
   že se udí v jednom kouři,
   jak ten pár chromejch koní.

       C                          G
R: Co polední mu zvoní, když by spal,
        C    F   C
   jen dál, jen dál.
           C

*: Tak mi podej láhev piva,
          Ami
   která jediná tu zbyla,
          G
   která jediná tu zpívá,
            C
   jen se zvedej, ty mý mládě,
             Ami
   jsme teď první, v tom je síla,
            G
   a taky předposlední v řadě,
           F             Ami
   po nás pár chromejch koní.

4. Ti se belhají k svý mezi,
   která byla a už není,
   a ta ženská z nich je březí,
   a nás v kleštích drží sázka,
   při zemi to hřmění
   a při životě láska,
   jak ten pár chromejch koní.
R: