Emi             Ami      D7
1. Jen mě nelituj, neklepej na mé dveře
        G             H7
   s chryzantémou v dlani,
     Ami   D7       G
   hra na litování končí v prvním tahu,
             Hmi         Ami
   neplivej lásku na podlahu,
             D                   Emi
   nestůj mi u bytu, jen mě nelituj.
    Ami       D7             G            D/F#
   Ta slova jsou jen guláš dvakrát přihřívaný,
   Ami      D7            G
   a to mě nezachrání, a to mi nepomůže,
          Hmi            Ami
   a tak nesvlíkej mě z kůže,
          D             G
   celý zvědavý, celý zvědavý,
         D/F#       Emi       Ami
   jak vlastně vypadá takový malý pohřeb,
                 D7            G
   na který si člověk sám nastřádá.

                     G                   D
R: Jó, kdybych byl vrabec, sezobal bych zrní
          Emi        C       G
   všem ptákům, co v okolí jsou,
                    Ami               D
   srdce měl bych slabé a žaloudeček plný
      C             G
   a duši rozčepýřenou.

R: Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
   od domu k domu do všech světových stran,
   a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
   a co píše tamten pán.

    Ami              C
*: Jó, kdybych byl, žil bych si, žil,
       G               D/F#
   a šťastný bych byl jako pytel blech,
        Ami                 D7           G
   ale já jsem, co jsem, a nevěřím lítostem.

2. Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
   mám ještě dvacet sedm zubů,
   nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
   koukni se na racka, jak vzlétl
   směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
   Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
   slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
   a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
   stojím na prahu a koukám: velká paráda,
   z mých dveří vychází pohřeb,
   na který jsem si sám nastřádal.

R: Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
   a střemhlav padal dolů jako archanděl
   a na severní straně nejvyšší hory světa
   bych svoje tajné hnízdo měl.

R: Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
   purkmistry a pány ze sna budil bych,
   a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
   a k ránu bych pak ztich'.
*:
*: