Ami        Emi   Dmi        Ami
1. Na Janovej hoře stojí divná věž,
                  Emi         Ami    E     Ami
   do kraja z ní letí nekdy pravda, nekdy lež,
                Emi     Ami   Emi
   sú to pravdy a lži všelijaké,
    Hmi          F#mi  Hmi  F#mi
   černé, bílé, ba aj barevné,
    Ami           Emi         Ami  E    Ami
   hora, ta ich všecky snese, ale lidi ne.

   Ami        Emi  Dmi          Ami
R: Ó, Janova horo, už dlúho nás ochraňuješ,
              Emi G    D           Ami
   ó, Janova horo, mnohý na tobě stál,
              Emi    Dmi         Ami
   ó, Janova horo, však ty cosi pamatuješ,
              Emi  G      D     Ami
   ó, Janova horo, a jsi pevná dál.

2. Na Janovej hoře stojí divný slúp
   a nesú sa z něho zmjaty, sednú v každý kút,
   sú to zmjaty také všelijaké,
   černobílé, ba aj barevné,
   hora, ta ich lehko snese, ale lidi ne.
R:

    Ami         Emi  Ami       Emi
*: Kopčisko sa nehne ani o kúšček,
    Hmi       F#mi   Hmi         F#mi
   hora někdy uhne, tak jako člověk,
    C#mi            G#mi  C#mi             G#mi
   mět kus kopca v sobě, tož to bych vám přál,
    D#mi        Bbmi  D#mi           Bbmi
   kus Janovej hory, tož to bych vám přál!

4. Na Janovu horu fúká ze všech stran,
   kerý větr nese pravdu, to si přeber sám,
   stačí, když si lápneš do sednice,
   enom chvílu krútíš knoflíkem,
   hora, ta to všecko snese, ale lidi ne.
R:
R: