Ami
1. Tvař se trochu nostalgicky, už tě nikdy nepotkám,
    F             G                Ami
   máš to jistý provždycky, nastav uši vzpomínkám,
   jak tě znám, i v tuhle chvíli měl bys řeči peprný,
        F                  G             Ami
   jak tenkrát, když nám tvrdili, že je vítr stříbrný.

       F
R: A tváře měli kožený, my jim zdrhli z průvodu,
        Dmi             D
   zahodili lampióny a našli hospodu,
        F
   ale taky Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
      Dmi                    D                           Ami
   a žádostivost těla a pak radost z volovin, a ta nám zbejvá.

2. Po večerech pro diváky dělali jsme kašpary,
   pak na zemi dva spacáky - náš Hotel Hillary,
   slavný sliby jsme už znali, i to, jak se neplní,
   a cenzoři nám kázali vo správným umění.
R:

3. A tak válčím s nostalgií, bují ve mně jako mech,
   a pořád všechno slibují starý hesla na domech,
   ty jsi splatil všechny dluhy, i za Hotel Hillary,
   a já vyhážu ty černý stuhy funebrákům navzdory.

R: Vždyť mají tváře kožený, my jim zdrhnem z průvodu,
   zahodíme lampióny a najdem hospodu,
   a tam tvýho Jacquese Brela a s ním smutek z cizích vin
   a žádostivost těla a pak radost z volovin, [: a ta nám zbejvá. :]