D           Emi
1. Už dlouho nejel žádnej vlak,
       D             Emi
   já ležel v náspu jenom tak
    D              Hmi       Emi A
   pod zpola vyvrácenou tabulí,
        D            Emi
   tam nápis dávno sloupal čas,
         D             Emi
   kde jsem, to věděl jenom ďas,
      D            Hmi          E7           A7
   a já hladovej cpal se hrstí hořkejch bobulí.

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním
   byl slyšet divným nádražím,
   já v týle cejtil strach, co do mě vjel,
   dva muži, mladší pozdravil
   a starší žertem:"Copaks' pil
   a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?"

    D
R: Tak rád já ruku svoji vložil
    Hmi                  E
   do dlaně, co ke mě vztáh',
    D
   čert vem, co dávno už jsem prožil,
    E7                     A
   zase stojím pevně na nohách.

3. Tak jsem jim teda všechno řek',
   jak vydal jsem se hledat flek
   a chtěl se domů vrátit jako král,
   jak na dráze jsem zprvu dřel
   a ztrhanej jel na sever
   a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál.

4. Já rozmejšlel se spoustů dní:
   mám chytit si vlak nákladní,
   anebo pod něj lepší byl by skok,
   vždyť na něm čertví kam bych jel,
   ale pod ním nic nevěděl,
   co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R:
R: