Dmi                    A7          Dmi
1. Svět byl kdysi rozdělen na zájmové sféry,
                                 A7              Dmi
   kdo nechtěl být "přivtělen", musel vlastnit kvéry,
      C         Gmi    A7
   k zabránění panice roztáhly se dráty,
    F                 C               A7        Dmi A7 Dmi A7  Dmi A7 Bb A7
   vyznačily hranice, a tak vznikly státy, ach jó.   

2. Státy měly povahu zuřivého býka,
   dovolím si úvahu, corridy se týká:
   vezmi hadr červený - býk je z něho jelen,
   a pak mezi jeleny bude jelen vtělen, ach jó.

3. Kouká býček nebohý na skutečnost prostou:
   místo rohů parohy na hlavě mu rostou,
   rozvíjí se všestranně, okusuje hloží,
   jeví zájem o laně a vesele se množí, ach jó.

4. Hajný řeční o míru, o nadšení z práce,
   mezitím mu v revíru vzrostla populace,
   oblékl si halenu, zavolal si lovce,
   aby mu prý z jelenů nadělali ovce, ach jó.

5. Místo lovců zeshora poslali mu vědce,
   vědec je však potvora a genetiku nechce:
   "Buržoazní pavědi ztěžují nám práci,
   z půlky budou medvědi a z druhé půlky ptáci, ach jó!"

6. Že je věda vznešená, nezná kompromisy,
   dal jelenům do sena Lysenkovy spisy,
   vysoká se nažrala předepsané dávky,
   velká změna nastala, ale - chyba lávky, ach jó!

7. Jelen není nadšený, že není, co býval,
   z laní že jsou kačeny a on sám je - mýval:
   "V postavení zoufalém pokusím se přežít,
   lépe býti mývalem, nežli vůbec nežít, ach jó!"

8. Kačeny i mývali mají rádi vodu,
   potají se stýkali - dali základ rodu,
   nahoře se radují z územního zisku,
   u potoků hodují stáda ptakopysků, ach jó.

9. Zatímco se velmoži těší svému vlivu
   lidstvo už se nemnoží - oddává se pivu,
   nikdo už mu na hroby nepřinese věnce,
   jsme tu svědky choroby zvané dekadence, ach jó.

10. Objevil se jedinec mezi ptakopysky,
    obhlédl svůj zvěřinec, olízl si pysky:
    "Odstraníme hranice! Otevřeme dvéře!
    Dáme místo v kronice ptakopysčí éře, ach jó!"

11. Zvířena je nevinná, nezná, co je otrok,
    nepřečetla Darwina a neví, co je pokrok,
    otevřeli hranice, podlehli tak dravcům,
    a než přišly opice, patří vláda ssavcům, ach jó.

12. Od opice k člověku je už jenom krůček,
    najednou jsme v pravěku: Homo peče bůček!
    Homo se nám rozmnoží - základ pro starověk,
    potom sáhne po noži - a je z něho člověk, ach jó.

13. Člověk ruce přiloží k společnému dílu,
    z vítězů jsou velmoži, dosahují cílů,
    ti pak, kteří prohrají, rezignují k pivu,
    pomalu nám vznikají nové sféry vlivu, ach jó.

14. Svět je totiž rozdělen na zájmové sféry,
    kdo nechceš být "přivtělen", musíš vlastnit kvéry,
    k zabránění panice roztáhnou se dráty,
    vyznačí se hranice - a zas máme státy, ach jó ...