A
1. Byl pátek navečer, kdy město osiří
             G
   o všechny zatoulaný duše, co k dálkám zamíří
           F#
   tenkrát na prsty jsem pískal a chodil za tebou
            F                          G       A      G  A  G
   řekl ti: Pojď ven, pojď ven, pojď ven, za duhou
   
   
2. Ty jsi řekla: Je to fajn, hlásili nám počasí
   o víkendu bude krásně, snad se to nezkazí
   hotel Širák, ten to jistí, tam naši nebudou
                                               A7
   tak jdem, tak jdem, tak jdem, za duhou


   D                                F#                E
R: Cihlový nebe nad výpadovkou jsme dohonili u Devíti křížů
           D
   tam nás vezl chlápek, co spěchal stovkou
         F
   celou cestu byl tichej a mlčel jak mokasín
              G
   a když pak zastavil, řekl : Dej bacha, já dobře vím
             A               G               D      A G A G
   kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, jé...


3. Potom odjel za obzor a my táhli do lesů
   jako stěhovaví ptáci, co znají adresu
   kde mračna roní slzy a slunce chodí spát
   řekl jsem: Pojď blíž, pojď blíž, pojď blíž, nesmíš se bát
   
4. Přišla navoněná noc, já měl oči dokořán
   tys usnula jak dítě, když zavřelas korán
   vtom uslyšel jsem kroky, kroky, co někam jdou
   možná daleko, daleko, daleko, za duhou

R: A ranní nebe nad výpadovkou jsme dohonili u Devíti křížů
   kolem projel chlápek, co spěchal stovkou
   co byl včera tak tichej a mlčel jak mokasín
   a kdyby zastavil, řeknu: Dej bacha, já dobře vím
   kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha,
   kde svítí duha, kde svítí duha, kde svítí duha, jé...