Emi G
Rec: Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na
     Bílé Hoře zůstal z vojsk Království českého poslední
     praporec - moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl
     do posledního muže. Píseň nazvaná Poslední Moravan.

    Emi   G    Emi G   Emi  G     Emi      G Emi
1. Pod bílou zdí  má bláto barvu perleťovou
   G       D                   Emi   G Emi
   a zvony odletěly za větrem do Říma,
          G   Emi G   Emi   G      Emi      G Emi
   obzor se rdí, můj táto, hanbou šarlatovou,
   G          D                    Emi
   už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.

2. Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,
   jen oči pod přilbicí snad ještě doufají,
   a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů
   i do ran na orlici, kterou už poutají.

    D                     Emi
R: Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry,
     D                     Emi
   hřeben větru rozčesává pera plamenná,
    D                    Emi
   věřili jsme na pokoru u popravčí káry,
     D                    Emi  H7   Emi G
   zlatá doba nenastává, bude kamenná.

3. Je prý to ctí až na dno, zůstat pod prapory,
   mít duši nestydatou a mozek bez ceny,
   být králem lstí a snadno vzít si bez pokory
   na svatbu se Zubatou železné prsteny.

4. Není to med, zas píti číši vrchovatou
   a věřit na proroky v chorálu polnice,
   sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou
   na erbu pro otroky - pro naše dědice.

      Emi  H    Emi G Emi  H    Emi G Emi G Emi G Emi
R: + bude kamenná,   bude kamenná ...