C               A7
1. Ráno se probouzím na smrt unavený,
                 Dmi             G G7
   než přijdu k vědomí, poledne je,
              C           A7
   jsem jako motor cestou uvařený,
             D7            G G7
   kroužky spečené bez oleje,
           C                       E7
   a všude okolo mne už tramvaje zvoní,
            A7             D7    G7
   vůněmi dnešního dne mé město voní,
            C                          E7
   a stovky aut a spěch v radostných tvářích,
                 A7               D7        G7
   co radostný člověk, to Čech, všem se to daří,
             C                         E7
   to jenom já se kaboním pod obecný vkus,
              A7               D7   G      C      E7 A7 Dmi G G7 C G7
   jako když na svůj vlastní, hm, jdu jak na funus.

2. Ráno mě zastihlo v posteli paní Zdeny,
   co tady dělám, je trapné se ptát,
   sousedi dávno mají oči otevřeny,
   jenom já civím, no snad ji mám rád,
   je tady kalendář, a tak jím listuji,
   snad najdu jméno, kterým snad přibližně se jmenuji.

3. Nechám si přes hlavu profrčet gazík,
   ať se mi konečně rozední,
   ať vím, kde žiji a který jazyk
   je v téhle zemi úřední,
   ať pochopím století a rok, co se píše,
   už když se probudím, a ne, až jdu spát,
   vždyť noc rychle přeletí, zas budík je slyšet,
   a odkud mají lidi na mě, hm, furt ohledy brát?

4. Až budete číst tuto mou báseň
   při ranní kávě, při holení,
   při cestě v autobusu, v bufetu bez ubrusu,
   v bivaku na Elbrusu po rozednění,
   až budete číst tyto řádky
   ve frontě na celer či na mrkev,
   buďte si jisti, že nešťastný blázen,
   autor, je ještě mrtev,
   a vyřiďte paní Zdeně, že se jí klaní,
   že na ni myslí denně před spaním
   a nové plány že snuje
   a za večeři, hm, že děkuje.