D
1.Moje střevíčky jsou jako ze zlata,
                                  A7
  když je mám, připadám si hrozně bohatá.
  Ty si vezmu jen v onen slavný den,
                              D
  až si sednem do kočáru ty a já.

  Moje bílé šaty celé z hedvábí
  ty naráz všechny lidi kolem přivábí.
  Budu v onen den zářit tobě jen,
  až si sednem do kočáru ty a já.

                        Emi
R.Ach, jsou samé zlato, ach, ty stojí za to,
  A7                           D
  zlaté střevíčky na nohou, ty tolik krásné jsou.
                       Emi
  Jak se pěkně třpytí, jak se zlatem svítí,
  A7                                          D
  když ty střevíčky pěkně jdou tou zlatou uličkou.

2.Na své staré banjo nemám vůbec čas,
  je to dávno, co ztratilo svůj zlatý hlas.
  V onen slavný den bude nalezen,
  až si sednem do kočáru ty a já.

  Moje sestra Luce a mladší bratr Ben
  budou krásní v těch černých šatech v onen den.
  Ale nejvíce zlaté střevíce,
  až si sednem do kočáru ty a já.

R.

3.Potom řeknu: "Sbohem, děti, musím jít,
  odcházím tam, kde věčně září slunce svit."
  Sen je vyplněn, přišel onen den,
  kdy si sednem do kočáru ty a já.

  Všichni lidé budou mi hned závidět
  zlaté střevíčky i zlatých šestnáct let.
  Budu bohatá, celá ze zlata,
  až si sednem do kočáru ty a já.

R.