D                             A7           D
1.Když je člověk sám, pak neví, kam by rukou sáh,
                        A7           D       D7
  stává se pak obyčejně zaměstnancem dráh.
  G           A7         D           D7
  Po nocích a o nedělích šraňky stahuje,
  G          A7          D
  na zpocený okna prstem touhy maluje,
                               A7         D
  když je člověk sám tak mnohé snáze pochopí.

  D7        G                        D
R.Ty stovky vlaků, co tu jezdí dobře znám,
  D7         G                       D
  aspoň v tý nádražácký boudě nejsem sám,
           F#mi                 A
  do dálky běží lesklý pásy kolejí,
           G           A7         D
  že vedou někam domů, je mou nadějí.

2.Nepospícháš, když tě čeká jen studenej práh,
  zaprášená petrolejka, ze samoty strach,
  chtěl bys někam přes koleje mezi lidi jít,
  jen tak v hadrech vod voleje dobrej pocit mít,
  nepospícháš, i když déšť ti oči zarosí.

3.Osvětlený vagóny když míhají se tmou,
  jen pro sebe ponecháš si prosbu jedinou,
  aby u tvý boudy jednou rychlík zastavil,
  ty bys celej ve svátečním klidně nastoupil,
  vodjel tam, kde touhy tvý se rázem vyplní.