Ami   Dmi   G    C   F   Dmi   E7
     
     Slavné obrazy velkých mistrů zdobí sbírky světových galerií a v kopiích 
přinášejí tajemnou krásu palety a štětců, prózu dlouhých hodin a bezesných nocí, 
bohatství ducha a dovednosti rukou i do nejprostších domků. 
Každý z nich má, stejně jako jejich tvůrci, svoji historii. 
Avšak ne každý malíř dokázal namíchat do barev dech věčného života a štětce vést 
tahem nesmrtelnosti. Mezi ty, kterým se to podařilo patří italský malíř 
Leonardo da Vinci. Jedním z jeho nejslavnějších obrazů je "Poslední večeře Páně", 
který provází zajimavý a poučný příběh jako přesvědčivé svědectví o věčném boji 
dobra se zlem a jejich neustálých vzájemných proměnách.
     Když se Leonardo da Vinci rozhodl, že obraz namaluje, hledal nejprve model, 
podle něhož by vytvořil postavu Krista. Stovky mužů přicházely a nabízely své 
tváře očím mistra, který toužil nalézt obličej Kristovy krásy a ušlechtilosti. 
Po dlouhých týdnech usilovného hledání nalezl konečně vhodný model. 
Šest měsíců kreslil da Vinci hlavní osobu svého obrazu. V průběhu dalších šesti 
let nalezl postupně jedenáct mužů, kteří vytvořili vzor pro zobrazení jedenácti 
apoštolů. Jen jedno místo zůstalo prázdné  - místo pro tvář Jidáše.
     Opět dlouhé týdny pátral da Vinci po muži s tváří poznamenanou kletbou 
pokrytectví, podvodu a zločinu, s obličejem, který by představoval povahu schopnou 
zradit nejlepšího přítele. Po mnoha bezvýsledných pokusech nalézt jej, 
se da Vinci dozvěděl, že v Římě byl odsouzen mnohonásobný zločinec k trestu smrti.
Mistr hned odjel do Říma a vyhledal vězení, v němž se onen muž nalézal. 
Když ho vyvedli na nádvoří a sluneční paprsky se zabodly do jeho tváře, 
poznal da Vinci, že nalezl poslední model svého obrazu. Dlouhé rozcuchané 
vlasy pokrývaly trestancova ramena a hřích se zločinem vepsaly do jeho tváře 
hluboké jizvy nenávisti, zbabělosti a hrůzy.
     Šest týdnů maloval da Vinci třináctou postavu "Poslední večeře". 
Když obraz dokončil a strážní odváděli odsouzence naposled, otočil se a zvolal: 
"Pane da Vinci, vy mne neznáte? Vy opravdu neví;te, kdo jsem?" "Ne, nikdy 
v životě jsem vás neviděl", odpověděl mistr. Tázavý pohled trestancových očí 
spadl do prachu nádvoří. Pak se ještě jednou obrátil, pohlédl na dokončený 
obraz a rozpraskané rty zašeptaly: "Vždyť podle mne jste před šesti lety 
maloval Krista."