G           Emi       G        A
1. Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou,
              G      C      G
   kde rostou stromy bez listí,
              Emi       G            A          G
   tak vyjdeš na místo, kde tvý slzy spadnou na hrob,
   C             G
   co nikdo nečistí.

2. Jen starej rozbitej náhrobní kámen
   řekne ti, kdo nemoh už dál.
   Tak sepni ruce svý a zašeptej ámen,
   ať jsi tulák nebo král.

Rec. Dřív děvče chodilo s kyticí růží,
     rozdávat lidem štěstí a svůj smích.
     Oči jí maloval sám Bůh černou tuší,
     pod jejím krokem tál sníh.

3. Všem lidem dávala náručí plnou,
   sázela kytky podél cest.
   Jednou však zmizela a jako když utne,
   přestaly růže náhle kvést.

4. Pak jsem jí uviděl, ubohou vílu,
   na zvadlých květech věčně snít.
   Všem lidem rozdala svou lásku a sílu,
   že sama dál nemohla žít.

5. Tak jsem jí postavil náhrobní kámen
   a čerstvé růže jsem tam dal.
   Pak jsem se pomodlil a zašeptal ámen
   a svoji píseň jsem jí hrál.