D    G   D       G  D
1. Mít rád bližního svého,
   G     G6  G     D/Ami  A
   co na tom je tak zlého?
         D/F#mi
   Avšak já
   A            D    A
   jsem v rozpacích.
         F#mi7     Hmi 
   Tělem svým jej hřát
       F#mi7    Hmi
   nebo mám mu tvář
      G  D/F#mi    Emi  D   A9sus    A
   jen vzácnou    mastí   třít?

2. Hřích (jak) stín mě doprovázel
   bez citů, bez extáze.
   Je ten tam.
   Dnes vyčítám
   si ty spousty mužů
   z dávných dnů,
   Zda soudí mě, se ptám?
   G  D/F#mi   Emi   D
   Na to       se  ptám.

   G              
R. Nevím, jak s ním hnout,
   F#7 
   průchod citům dám.
   Hmi           Hmi/Ami    G
   (Vždyť) je to muž, ne   Bůh!
                 D/Ami
   Jako led chci tát.
            C     G         D
*: Na věky věkův být pouze s ním!
   G       D/F#mi   Emi   A9sus    A
   Proč se touhy   vzdát?

3. Znám dost mužů, jejich vášní.
   V čem je však tenhle zvláštní?
   Příčinou je vlastně on,
   že už nejsem hříšnou, tedy tou, co dřív,
   a k pláči mívám sklon, mám k pláči sklon.
*:

4. Vím (však), kdyby znenadání
   zapomněl, co mu brání,
   a na mne sáh', mě uchopil,
   pak zřel by tvář mou v rozpacích.
   Jen pouhý sen by zbyl. [:Jen sen by zbyl.:]