Kam se řítí tahle situace, kdo ji chytí, legrace bez legrace,
kvůli mně se země třese, já si neurčil vlastní cíl.

On se diví snad měl lidi rád, zešedivý jestli se pak bude ptát,
kvůli mně se země třese, já jsem jeho díl předurčil.

Do propasti stáhnu všechny s sebou.

Kosti chrastí, pak ho ruce zazebou.

Lítost žádná, pomsta chladná žádá si svou steč.

Moje řeč.

Pro lidskou pýchu svrbí mě ruce, tak jako kámen já teď mám srdce,
lidi jsou zlí a život je v sázce,
pro ty, co nepřejou, nepřejou lásce.
Možná neví že, že jsem lidská bytost, škoda, je pozdě,
už neznám lítost, pohnou se skály, bude to brzy,
budu se smát až potečou slzy, budu se smát až potečou slzy,
budu se smát až potečou slzy, budu se smát až potečou slzy.

On si brečí je to egoista, vždyť je vděčný,
za to, co jsem mu přichystal, díky žádné, srdce zrádné,
vždyť až bude klid, můžeš jít.

Pro lidskou pýchu svrbí mě ruce, tak jako kámen já teď mám srdce,
lidi jsou zlí a život je v sázce,
pro ty, co nepřejou, nepřejou lásce.
Možná neví že, že jsem lidská bytost, škoda, je pozdě,
už neznám lítost, pohnou se skály, bude to brzy,
budu se smát až potečou slzy.

Pro lidskou pýchu svrbí ho ruce, tak jako kámen stvrdlo mu srdce,
lidi jsou lidi a život je v sázce,
nepřeje štěstí, nepřeje lásce.
A už se neví, kdo je lidská bytost, z určitých důvodů trápí nás lítost,
pohnou se skály, bude to brzy,
bude to k smíchu až potečou slzy, slzy, slzy.