Agnes, vzbuď se, otevři oči, není to ostrovan je horší než lid,
každou chvíli sem obec vkročí to pak by nenašel do smrti klid.

Nemůžu přece poručit citu, tys neviděla ten temný zrak,
nesmíš propadnout černému mýtu, vždyť se nevzbudil přece jen tak.

Agnes, Agnes, kam jsi oči dala, komu jsi to duši zaprodala,
černá, černá je řeka osudu, nedělej našemu rodu ostudu.
Hezký, hezký jsou i jiní muži, místo jedu přinesou ti růži,
kolik, kolik jich jen tvoji ruku chtělo, vraždili by pro tebe
jen kdyby se to smělo.

Kašlu na všechny, kdo pod oknem stojí, jako psi se trapně o kost rvou,
chci jen toho, kterého se bojí, jen on získal přízeň mou.

Ten muž za odměnu smrt do města nosí, nic o něm nikdo neví má šat žebráka
pusť ho z hlavy, tvá sestra tě prosí, ty nejsi žena lecjaká.

Agnes

Rózi, vždycky mě máš ráda, nech můj osud jenom v rukou mých,
vina, vina i na mou hlavu padá, že já ráda splním to, co máš na očích.

Sestry, sestry vždy při sobě stojí umřít může jedna pro druhou,
stejná, stejná, stejná krev nás pojí.

Já mám ráda sestru svou.

A já zas tu svou.