Ami                 Dmi      Ami
1. Na kraji pouště sluncem spálený
       Dmi     Ami     E       Ami
   stojí naše malý město dřevěný,
                          Dmi    Ami
   jednoho dne, právě čas oběda byl,
       Dmi      Ami      E       Ami
   se na kraji města jezdec objevil.

2. Měl černý sombrero, na něm bílej prach,
   pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach,
   místo cigarety měl v ústech růži,
   na stehnech pouzdra z chřestýších kůží.

    F                   G
R: Tu jeho tvář, tu každý z nás poznal,
    F                C
   na každém nároží zatykač vlál,
    Dmi                 Ami
   na něm cifra, za kterou by sis žil,
   E                     Ami
   a přece nikdo z nás nevystřelil.

3. Pomalu projížděl hlavní ulicí,
   město bylo tichý jak město spící,
   před saloonem zastavil a z koně slez',
   jeho stín šel za ním a za stínem děs.

4. Zábava u baru prudce zvadla,
   když vešel dovnitř s tváří u zrcadla,
   objednal si pití a v místnostech těch
   každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech.
R:

5. On jenom se usmál a dopil svůj drink,
   mexickým dolarem o barpult cink',
   pak ke koni došel krokem pomalým,
   za chvíli zmizel jak z doutníku dým.