Stojíme na Lahváči u pokladny č.1 a netrpělivě vyhlížíme toho, kdo jako jediný pořádně ví, kam jedem, Logika. Vlak nám jede za 2 minuty, naši instruktoři (ode dneška pasováni na vlčata) jsou zjevně netrpěliví. Nakonec se rozeběhneme k vlaku... pozdě! Prostě jsme to nestihli a možná, že je to dobře. Pak se objeví Logik. Přišel v pravou chvíli, protože chuť vraždit nás už přešla. Další vlak jede asi za hodinu, zůstáváme na nástupišti a Logik dá neposedným "vlčatům" první úkoly, aby se nenudila. Nakonec se přece jenom všichni dostáváme do vlaku směr Tábor. Vlčata mají další program - Náčelník měl s sebou nějaké žblepty o protidrogové prevenci ze ZŠ Dobřichovice - Tesák jim z toho kousek přečetl a naše družinky měly text doplnit dle své vlastní fantazie.
Pak jsme se nějak dostali do toho Tábora. Dvě družiny vlčat zjišťovaly, jak se dostat k instrukcím, které měly potřebovat v Bechyni (vlak nám jede až za tři čtvrtě hodiny). Dostaly od Logika dvě diskety, a tak pochopitelně sháněly počítač. Profesor byl naštvaný, protože von už něco podobnýho dělal prý s klukama na jejich táboře a prý, kdyby to byl aspoň Logikův nápad...
Jenže on to byl Logikův nápad! Instrukce totiž nebyly "na disketě", ale "v disketě". Logik do toho prostě zastrčil popsaný papírek.
(hi hi hi!)
Už nám jel vlak do Bechyně. Když jsme dorazili, jedna družina přišla (po Pořízově nápovědě) na to, co s disketou, a tak jsme se my, destruktoři, mohli s klidným svědomím vydat na cestu. Vlčata měla popis cesty a nějaké další úkoly, do Ovčína se dostanou sama.
Cestou jsme u silnice našli Profesora s Robinem, jak pečou na liháku placky z mouky a ještě při tom museli mlčet. Dali nám ochutnat... skoro všichni to přežili ve zdraví. Šli jsme dál a dál, Poříz s Náčelníkem se předháněli v chrlení vtipů. V půl čtvrté ráno jsme přišli do Ovčína. Probudili jsme Janu s Hankou, měly z toho velkou radost. Co se dělo dál, jestli se dělo, nevím, v půl páté jsme to s holkama zapíchly.
Sobota
Vstáváme asi v osm. Já, Jana, Hanka a Tomega jsme se daly do vaření snídaně. Co jinýho než poridž! Daly jsme tam kromě jiných věcí taky modrou potravinářskou barvu, ať se mají dětičky dobře!
Vlčata jsme budili v devět. Logik & spol. je vyhnal na rozcvičku. Potom tam hráli fotbal s lahví od Poděbradky. Pak přišla na řadu snídaně. Vlčatům se zavázaly voči a posadili jsme je ke stolu po dvojicích proti sobě. Každý dostal na talíř ten modrý zázrak a jejich úkolem bylo, nakrmit souseda, sedícího naproti. Čili zas jsme se měli čemu řechtat. Job měl náhodou v kapse masox, a tak ho nasypal do talíře Hibimu, Hibi tím nevědomky nakrmil Skokana... moc se mu to nelíbilo. Když byli v nejlepším, mohli si sundat šátky, aby viděli, čím si plněj žaludky.
Jako program č. 1 bylo batikování. Každej si nějakým způsobem nabatikoval tričko, potom jsme to dali do hrnců s barvami a dali to vařit a šli jsme ven. Vlčata dostala za úkol udělat si na sebe nějaký apartní obleček. Potom byla módní přehlídka, při níž Tesák zamknul naše modelky do garáže a vytratil se spolu s klíčem. Modelky vysadily dveře z pantu a začala módní přehlídka, kterou komentoval Hibi. Tak třeba dva modely vyjely z garáže, na ňákym starym vehyklu, kterému za první republiky říkali kolo. Další dva jsme mohli vidět s vhodným módním doplňkem, kterej představoval žebřík atd. atd...
Holky založily Vařbírnu u Fcuka a uklohnily oběd. Ten jsme pak vlčatům schovali do lesa. Ta se pak pochopitelně vrátila s plnými žaludky, ovšem bez hrnců se zbytky pro nás, schovala nám to taky - to se dalo čekat! Po obědě se vlčata opět hodila do gala a mimo to se ještě musela nalíčit, aby jsme se jich co nejvíc lekli. Vyhrál to Job.
Pak všichni destruktoři připravovali Memoriál Velkejch Hadů. Polovina z nás vyrazila odpoledne asi tak ve čtyři na kontroly. Vlčata s tou druhou půlkou ještě dělala nějaké úkoly a sama vyrazila asi v sedm. S čím jsme ovšem nepočítali, byla tma! Od rána už byl trochu časový skluz, takže vlčata vyrazila zhruba o čtyři hodiny později. Já jsem se jedné družiny dočkala kolem osmé, druhá nepřišla vůbec. Asi tak v devět jsme to skončili. Potkali jsme obě družiny. Jedna půlka se vrátila do Ovčína a my jsme šli Logikovi pomoct sundat lanovou lávku. Pak jsme se vrátili do Ovčína i my. Vlčata nějací lidé z vesnice pozvali na sele a my jsme mezitím měli čas na řešení uplynulých problémů a zejména MVH. Když se vlčata vrátila, nedělali jsme plánovaný táborák... nebyla doba ani nálada. Místo toho jsme uvnitř hráli na kytaru a zpívali. Všichni šli postupně spát, ten zbytek to zapích ve tři. (ve čtyři - poznámka cenzora)
Neděle
Stejně jako včera: budíček, tentokrát ale už v osm (pro nás v sedm), rozcvička - jelikož je neděle, je "trochu" lehčí než včera: stříhání Hanky. Minimálně jí tam musely zůstat vlasy dlouhý asi 6 cm. Ale ti srabi toho vůbec nevyužili! Vůbec se jí nechtělo ji ostříhat, i když Hanka tam šla dobrovolně. Nakonec se toho chopila Tomega a vošmikala ji kolem dokola.
Snídaně je tentokrát zcela normální. Po snídani jsme hráli několik her. Jinak měla na dopoledne připravený program vlčata. Např. Manuál s námi dělal fotoromán! Bylo to z prostředí Divokého Západu a o tom, jak banditi přepadli dostavník, všechny pobili a unesli indiánku. Bandity dopadl Skokan, indiánku vysvobodil a následovala svatba. Manuál to všechno zvěčňoval foťákem.
Během toho, co my jsme se pachtily ve vařbírně s obědem, probíhal další program, který si vlčata připravila. Následoval úklid - ten už tak zajímavý není, o tom se rozepisovat nebudu. No a nakonec - cesta domů.
Vlčata se tentokrát do Červený nad Vltavou měla zase dostat sama. Logik tam jel s bagáží autem (ještě s Kuličkou) a my s Náčelníkem pěšky. Cesta domů už byla bez komplikací. To je asi tak celé.
Kalimero
Z kroniky rangers střediska Radost
