...17. století, po prohrané bitvě, se švédská vojska musela rychle ztratit. Nikdo je tu nechtěl, pro jejich drancování (švédský národní sport - pozn. překl.). Oni ovšem měli nashromážděn nejeden cenný poklad. Jednalo se o díla umělecky i finančně (a jak se posléze zjistilo i kaloricky) nesmírně hodnotná. Kapitán Svan Svensson a jeho jednotka už nestíhali sbalit své zlato a tak soudek s ním ukryli na tajném místě ve staré Praze. Od té doby se mnozí pokoušeli švédský poklad objevit, leč marně. A pak se objevili tři znepřátelené pražské rody...
Oněm rodům nesmírně pomáhali dobří pražští duchové. Rody se snažili, když si zrovna navzájem neškodili, či se nevraždili, najít po Praze indicie, které tam Svensson poschovával než odjel. Podle nich se totiž dala najít mapa s úkrytem pokladu.
Bohužel nebylo všechno tak jednoduché. Byli tu také zlí duchové, kteří škodili kde mohli, a počasí také moc nepřálo. Bylo docela deštivo. Navíc se rody, kvůli bojování mezi sebou, nemohli dostatečně věnovat hledání. Naštěstí tu byl Dobrý duch. Ten rodům kladl různé záludné otázky aby prověřil jejich znalosti o Praze. Za určitý počet životů dostali určitý počet otázek. S blížícím se polednem Duch slevoval. Za správně zodpovězenou otázku získávaly rody body a za body se mohly dozvědět slovo ze zprávy, která je dovede k mapě.
Jeden rod nakonec zprávu složil, našel mapu a podle ní i sud plný zlaťáků. Byl ukrytý na hladové zdi na Petříně. Druhému rodu se nepodařilo nalézt mapu u brány Strahovského kláštera a tak se s ostatními potkal až na "Štrosmajráku". Třetí vyrazili na Strahov pozdě, takže je rozhodčí k pokladu dovedli.
Jak se zjistilo, sud byl skutečně plný krásných, kulatých, zlatých.........dětských piškotů. Pro vítěze tam byla dokonce i Nutella a pro druhé marmeláda. Na pokladu si pochutnali všichni - dokonce i rozhodčí a dobří i zlí duchové.
Místo na hru bylo určeno Smetanovým nábřežím a ulicemi Národní, Platnéřská, Železná, Havířská, a kouskem ulice Na Příkopě. Tyto ulice tvořili hranice hrací plochy. Byli jsme rozděleni na tři skupiny asi po devíti lidech. Skupiny měly tyto barvy: oranžovou, světle modrou a tmavě modrou (v této skupině jsem byl já).
Rozhodčí nám řekli, ať si najdeme ulici, nebo náměstí, kde bychom mohli a měli mít své věci a rodný dům. Zpočátku se nám moc nevedlo, neboť jsme nevěděli, kam si dát věci, ale nakonec to vyhrála Martinská ulice. Hned po nalezení rodného domu jsme se měli ohlásit rozhodčím a ti nám říkali, že budou v Jilské. Naneštěstí se nikdo z naší skupiny nevyznal v Praze, takže jsme půl hodiny hledali Jilskou.
Po nahlášení rozhodčím se naše skupina vrátila do našeho území a hned na kraji naší ulice si to promenádovali dva oranžoví. Použili jsme lsti a nalákali k sobě oranžové, kteří vůbec netušili kde jsou. Najednou k nim někdo od nás přiskočil, dotkl se jich a řekl si o dva životy. A tak nám přibilo na kontě po dvou životech.
Pak se všechno vrátilo do normálu a my chodili Prahou, sbírali indicie a vůbec dělali všechno, co jsme dělat měli. A za chvíli se to stalo. Světle modří nám objevili náš rodný dům a i když je náš strážce jako zabil a i když se nedotkli našeho fáborku, aby směli náš dům vykrást, tak nám ho vykradli a vzali nám polovinu našich životů, což je 16 lístečků.
Bylo na čase něco udělat, a proto jsme podplatili zlého ducha a za tři životy nám řekl, kde mají zbývající skupiny rodné domy. Naše skupina s dobrou náladou našla rodné domy a hned je vyloupila.
Okamžitě jsme se vypravili hledat dobrého ducha, abychom si s ním mohli zahrát něco jako Riskuj. Museli jsme sázet životy a složili jsme, že musíme hledat mapu v bráně Strahovského kláštera.
Na Strahovský klášter to bylo kousek, ale najít mapu v bráně se nám nepoštěstilo a tak po 20 minutách se rozhodlo, že počkáme na ostatní u Strossmayerova náměstí. Za necelých 5 minut přijeli všichni tramvají a my zjistili, že poklad našli oranžoví. Ani nám to nevadilo, neboť poklad byl velký pytel piškot. Každý si naplnil kapsy piškoty a jelo se domů.
Oba články jsou převzaty z časopisu 88. střediska Elita
