24 hodin na koloběžce 2000

Doba jízdy
0:01 Tak jsme se opět po roce ocitli na startu závodu "24 hodin na koloběžce". Letos máme novou koloběžku, objednáno spoustu posil a ve skrytu duše doufáme v medailová umístění. No uvidíme.
Za naše nedlouhé působení v tomto závodě se pomalu začíná stávat tradicí, že nikdy skoro nestíháme start. Loni jsme bloudili, letos se jel Šváb před startem projet a stihl se vrátit jen tak tak. Vyrážím tedy do prvního kola, Messner mě ujišťuje, že první kolo je volné a nemusím se tedy nikam hnát. Držím si celkem pohodové tempíčko a s ním i třetí místečko, ale jaké je moje překvapení, když se v cíli nikdo nezastavuje a neřadí na opravdový start, ale upaluje dál. No nic, předávám tedy kolobrndu a jdu si oddychnout po prvním kole.
0:25 Přichází mezi nás první zahraniční posila - Hibi. A ihned si dává jedno kolo pěkně zostra. Ihned po svém příchodu se z nás snažil dostat první pocity po jízdě, teď sám leží na celtě a svoje první pocity po jízdě nemůže nějak srozumitelně vyjádřit.
1:03 První hodina i první pády (Bubák+Šváb) jsou za námi. Smrtelný úraz žádný (zatím).
1:20 Další posilou se stává Krtek, přidává se ta k počáteční sestavě ve složení: Messner, Nerost, Šváb, Bubák, Dalí, Tomega, Svíža a já. Krtek sice přišla v šatech, ale během několika minut je ve sportovním a připravena na startu.
1:45 Z výstavy "Svět knihy" přichází trojice Česlo, Kachna a Bobina. Oba pánové jsou ihned zapojeni do závodního procesu.
2:06 Čas pomalu plyne, únava je ještě docela daleko. Právě posloucháme semifinále mistrovství světa v hokeji. Napětí tedy na všech stranách. ÁÁÁ támhle vidím další posilu, je to stará známá koloběžková závodnice Janička, která svou přítomností jistě zvedne náladu v týmu. Prozatím držíme sedmé místo, moc důvodu k úsměvu tedy nemáme.
3:00 Máme za sebou tři hoďky jízdy. Opustili nás Česlo, Bobo, Kachna a Svíža.
3:25 Třicáté kolo, to je něco přes šedesát kilometrů. Patří nám stále sedmá příčka.
3:36 V pravý čas přichází pětičlenná posila (Šmudla, Čolek, Křéma, Bubáček, Poštolka). Jak se stalo dobrým zvykem pánové jsou ihned připuštěni ke strojům a jeden po druhém přidávají kolo po kolu na naše konto. Hokejisté vedou 2:1. Paráda!
3:52 Postupujeme do finále mistrovství světa v hokeji, před chvílí též přišel Job.
4:06 !Největší fatálka závodu! Čolek přebírá od Šmudly koloběžku, následuje dupnutí, zášvih nohy, ale to vše by bylo v pořádku, kdyby se současně se zášvihem neuvolnilo zádní kolo, neodpojilo se od koloběžky a neodkutálelo se mimo trať. Za Čolkem zůstává jen vějíř jisker a hlasité drnčení rámu o zem. Následuje hemžení okolo našeho stroje a marné pokusy o nápravu. Vypadá to bledě a ještě bleději poté co Job strhl závit na rychloupínáku. Byla by ohromná škoda skončit takhle brzo. Naštěstí získáváme na půjčení malou koloběžku od Oswega (za což jsme jim ještě teď nesmírně zavázáni), na ní se vydává na trať Hibi a my mezitím sháníme nové zadní kolo. Naší spásou se stal Logik, který se objevil na startu v dresu konkurenčního týmu Šwambránie. Jeho zadní kolo se nám podařilo namontovat na náš stroj a uvést ho tak opět do provozu. Tímto šlechetným činem Logik zachránil naše další setrvání v závodu a jsme mu proto ještě teď více než nesmírně zavázáni. Během fatálky přišli také bratři Šimáčkovi.
8:34 Naše počáteční skupina má za sebou pár (přesně tedy dvě) hodin spánku. Měníme obě poloviny jezdící za spací a pokračujeme v jízdách. Již dlouho je nezbytným pomocníkem při každé jízdě čelovka. Postoupili jsme již na páté místo. Přibývají také další posily např.Bivoj, Lopata, Ája+psychická posila Přemák a jeho foťáček
9:18 Osmdesáté kolo = 80.2,4km = 192km. Nastupuje menší únavka, ale jinak jsme celkem v poho. Stále držíme cenné páté místo.
10:35 Proběhla další zastávka v boxech s výměnou předního kola, ve kterém (vinou naší neuvěřitelné rychlosti?) praskly dva dráty. Na chvilku máme opět půjčenou koloběžku od spřátelených Oswego.
13:20 Vyspinkáno do růžova(kromě Smalla,který jezdí nonstop). Česlo, Job & spol. zvládají vše bez sebemenších problémů. Od již jezdí opět celý tým. Také trošku posnídáváme. Je krásné májové ráno, nic nám tady nechybí (no možná kromě náhradních nohou na výměnu).
13:45 Blíží se 120.kolo, jsme šestí a opustili nás Šmudla, Čolek a Poštolka. Teď to začne být zajímavé. (Může být zajímavé synonymem ke slovu namáhavé?)
14:30 Na místo zadního kola se vrací naše staré dobré teď už spravené kolo ze začátku závodu.
16:41 Vše probíhá stále celkem monotónně: jízda-odpočinek-jízda-odpočinek atd., atd. Již několik hodin se se Šwambránií přetahujeme o páté místo.
18:05 Vrátil se ztracený syn Bivoj. Koloběžka drží pohromadě a jezdí dobře. V týmu vládne celkem pohoda. A jinak není o čem psát.
19:36 Naše neustálá stíhací jízda za týmem Šwambránie pokračuje, ztrácíme na ně sice již dvě kola, ale poslední dobou náskok neustále ukrajujeme. Pokud by to takhle pokračovalo dál, mohlo by to být ještě zajímavé. Hlásí se posily Myšížek a Ája.
20:53 Právě probíhá přímý souboj mezi námi a již zmíněnou Šwambránií, ti mají sice stále náskok dvou kol, ale již asi čtyři kola jezdí vždy dvojice z obou týmů v těsném závěsu. To většinu z nás vybičovává k nadživotním výkonům a padají tedy všemožné osobní i týmové rekordy. Teď je tu ta správná závodní atmosféra. Jen Job a česlo jsou už asi dvě hodiny na obědě.
21:01 Překonali jsme náš loňský výkon již tři hodiny před skončením závodu. Tempo nasazené přímými souboji se již podstatně zvolnilo, protože takhle by do cíle nedojel ani jeden z těchto týmů. Není radno si zahrávat s infarktem.
21:08 Vrací se Job s Česlem a za chvilku také Šimi, který se po přemlouvání a zkušebním tréninku rozhoduje zajet si alespoň jeden okruh. Stíhá to ve výborném čase 5:44 a předává koloběžku zase dál.
23:00 Tak už nám zbývá jen hodina, šedesát minut, tři tisíce šest set vteřin. Je to sice již jen jedna čtyřiadvacetina závodu, ale je to ta , která ubíhá úplně nejpomaleji. Zdřevěnělým Hurvínkovým nohám se již vůbec nechce provozovat jakýkoli pohyb a přemluvit je i sebe dá ohromnou práci. Přichází ještě Hibi a Bobina. Na páté místo již asi nedosáhneme, ale šesté již máme již skoro jisté. Naším cílem je teď ujet 500km. Podle našich propočtů by se nám to mělo zdařit.
23:36 Každou minutou bude pětistovka hotová. Nohám se sice už moc nechce, ale když se chce všechno jde. /Omluvte prosím neúplnou smysluplnost či úplnou nesmysluplnost předchozí věty. Byla psána již při dost vysokém stupni únavy./.
23:45 A je to tady! 500 km! Právě teď někdy dosáhl Bobina magické hranice 500 km. Tak alespoň jeden z našich cílů se nám podařilo splnit. Po 208 kolech a 800 m projela naše koloběžka symbolickou čáru a má za sebou tedy půltisíce kilometrů. V týmu vládne nadšení a budeme se snažit přidat ještě nějaký ten kilometřík navíc.
24:00 Tak a je hotovo. Opět jsme dokázali, že to dokážeme. Podruhé jsme zvládli a s úsměvem na tváři přežili 24 hodin na koloběžce. Dokonce jsme se oproti loňsku zlepšili o 45,6 km. Náš letošní výsledek tedy zní 211 kol a to se rovná 506,4 km. To vše stačilo na celkové 6.místo. Vítězství opět získali neporazitelní Stopaři, na paty jim však letos dýchal Nepadal. Spřátelené Oswego skončilo čtvrté. Logikova Šwambránie pátá a my tedy šestí. Závodu se účastnilo jedenáct týmů. Šesté místo sice není špatné, ale ihned po dojezdu se už v našich hlavách začaly rodit nové nápady na příští rok. A pokud vše dobře dopadne, budeme mít příští rok dvě koloběžky, elitní tým s dobrým zázemím ,tak by z toho možná mohlo být konečně nějaké to medailové umístění.